Zemřela mi maminka, pláču, nedokážu se soustředit, nespím. Poradíte?

Odpověď na dotaz ze dne 19. srpna 2018 zobrazit původní dotaz
Dobrý večer.. Mam dotaz jsem zoufalá je to mesic co mi zemřela maminka moc jsme si nerozuměli , jinak jsme si ani neublížili. Ale trápí me i to co ted mam dělat hrozně bolí ze zemřela v 64 letech na rakovinu nedokážu se s tím vyrovnat začala jsem navštěvovat tatínka a dat vše dohromady , ale mamka porad chybí je tam prázdno. V noci nemůžu spat bez příčiny porad brecim, děti se me stále ptají proc.. Nedokážu se na nic soustředit. Prostě jsem ji mam rada a mela a proto se obracim na vas. Obe jsme byly palicate a žádná z nás nedokázala přistoupit na kompromis navíc jsem se na ni zlobila ze mi ani slovem neřekla ze ma tu ošklivou nemoc hrozné se trapim, a nejradši bych to chtěla vrátit všechno. Ale už nevim či dal poradite dekuji iveta
Ivetamichenkovaa

Dobrý den Iveto,

po mamince každému zůstane prázdno a bolest z její ztráty se hojívá pomalu. Navíc u Vás vnímám také několikerou neuzavřenost, která zřejmě Vaši situaci ještě ztěžuje. Moc jste si s maminkou nerozuměly, na druhou stranu jste si ani neublížily. Jakoby to říkalo – tohle chtělo dotáhnou a porozumět si víc. Byly jste obě paličaté, chtělo to možná někdy trochu ustoupit, viďte. Tajila před Vámi svou nemoc, i to Vás musí bolet a zlobit, samozřejmě – a chtělo by si to ještě vyříkat. Víte, smrt ale nemá tu moc udělat definitivní tečku za podobou našich vztahů. My můžeme náš vztah s našimi zemřelými proměňovat, zlepšovat a činit hezčím i přes tu čáru, kterou jejich smrt jakoby udělá. Projevit lítost, uznat svou nekompromisnost, omluvit se, ale vyslovit i zlobu a hněv, a pak nabídnout smíření – to všechno jde dělat i teď a má to význam, protože nám to přináší vnitřní usmíření a nakonec i pokoj. Prostě to neuzavřené jde uzavírat a dokončovat i teď, uvnitř, v duchu, v srdci.

Je dobře, že jste začala navštěvovat tatínka, ve Vašich setkání můžete najít vedle vzájemné opory, kterou oba potřebujete, třeba i trochu jiný pohled na některé okolnosti Vašeho života a života Vaší maminky.

Na otázku Vašich dětí je vlastně jednoduchá odpověď, kterou sama uvádíte. Pláčete proto, protože jste se měly rády, protože to bolí a protože plakat je normální. A ještě maličkost, pokud by potíže se spánkem pokračovaly a nebo se dokonce zhoršovaly, neostýchejte se zajít k doktorovi a nechat si předepsat pro tyhle týdny nějaký prášek. Spát potřebujete, abyste měla dostatek sil a energie. Přeji Vám, ať se Vám daří jít tou cestou hezkého a dobrého uzavření a dotažení Vašeho vztahu s maminkou.

Jiří Černý