Nemohu bez manžela žít.
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíMajka
Omlouvám se ,ale potřebuji si trochu ulevit. Dnes je to již dlouhých 9 měsíců ,co mi odešel můj manžel moje všechno. Život bez něj vůbec nedávám
,.neumím bez něj žít. Všechny dny jsou stejné , jenom smutek a samota ,to snad už ani není život.Vím,že tu musím být pro své děti a vnoučat,která dědu milovaly ,ale je to moc těžké.Vůbec nevím, jak si se vším poradit ,jak se svým životem naložit, je mi vlastně čím dál,tím hůře. Po dlouhých 47 letech soužití teď nevím jak dál.Jestli to vůbec nějak půjde. Přála bych si být silná a dát to kvůli manželovi ,protože by z toho musel být špatný ,kdyby viděl jak se trápím,ale zatím mi to vůbec nejde. Já vím,že takových lidí se stejným osudem je hrozně moc a přeji všem hodně síly,protože jí budou moc potřebovat. Majka
dominik
Taky bych chtel zivot jaky jsem mel pred tim.Neni pomoci.Snad opravdu nekde jsou.Zase je uvidime.Tezko rict.Zavidim vsem co nikoho neztratili
Henrieta
Milý Dominik, chápem vašu bolesť. Ja som stratila mamku, je to už 9 rokov. Dlhá doba. Bola som s tým už ako tak vyrovnaná, ale deti mi odrástli, nepotrebujú ma, majú svoje životy a teraz zrazu badám, že mi začína byť tak smutno za mamkou ako na začiatku. Tiež závidím tým, ktorí ešte nikoho nepochovali. Napríklad moja švagriná (bratova žena), má super život. Má tu oboch rodičov, má rodinu - dobrého muža a 3 dcéry, ktoré sú pri nej, svoju sestru aj s jej manželom a ich deťmi. Všetkých má pri sebe. Nevie, čo je to pochovať niekoho z rodiny. Mňa moc nemusí, ona je strašne sebavedomá - až jej toto všetko závidím. Môj brat sa točí len okolo nej, majú pekný dom, užívajú si život. Keď zomrela moja mama - teda svokra mojej švagrinej, tak to s ňou ani nepohlo. Nemala nás rada a brata si omotala okolo prsta. No povedzte, nie je jej super? Ja sa zožieram, najradšej by som tento svet opustila, nič už mamke nemôžem povedať - čo ma trápi, čo ma bolí. Mám 72 ročného otca, ale on je taký zamĺknutý, nie je ako mamča. S mamou som sa nikdy nenudila, stále sme mali o čom hovoriť. A teraz mi chýba viac ako predtým. Deti som mala vtedy malé, keď mamka umrela a teraz sa nemám s kým porozprávať. S cudzími ľuďmi svoje starosti preberať nemôžem. Chýba mi spriaznená duša. Neviem čo je na druhom svete, smrti sa síce bojím, ale bola by som s mamkou a jej rodičmi. Henrieta
