Výzkum umírání v ČR

V letech 2003–2004 byl v České republice poprvé proveden rozsáhlý výzkum stavu péče o nevyléčitelně nemocné a umírající. Tento výzkum dospěl k následujícím zjištěním:

• Veřejnost je nespokojena se současným stavem péče o umírající. Dokonce i v nejlépe hodnocené oblasti péče o umírající (tj. v léčbě bolesti) se pouze 7% dotázaných domnívá, že je léčena skutečně dobře, a 29%, že je léčena „spíše dobře“.
• Alarmující je hrubý rozpor mezi preferencemi veřejnosti a současným stavem péče o nevyléčitelně nemocné a umírající v naší zemi: cca 75 % všech úmrtí nastává ve zdravotnické či sociální instituci (nemocnici, léčebně dlouhodobě nemocných, domovech důchodců), 80 % z dotázaných, kteří se k této otázce v průzkumu veřejného mínění vyjádřili, si však nepřeje v tomto prostředí zemřít.
• Zkoumaná skupina studentů hodnotí současnou péči o umírající ještě kritičtěji než veřejnost. Není tedy divu, že 91 % z nich považuje zlepšení péče o umírající za důležité.
• Nejkritičtěji však hodnotí současnou péči o umírající ti, kteří s ní mají největší zkušenost, tj. zdravotníci a pracovníci sociálních zařízení. Z nich pak opět ti, kteří se s umírajícími setkávají nejčastěji (onkologové, pracovníci léčeben dlouhodobě nemocných, domovů důchodců a hospiců).
• Velká část umírajících trpí nedostatečně mírněnou bolestí a ostatními symptomy, ačkoli moderní léčba bolesti dokáže naprostou většinu takových případů účinně léčit.
• Nejkritičtěji hodnotí jak laická, tak odborná veřejnost péči o psychické utrpení nemocných a pozornost věnovanou jejich sociálním vazbám.
• 90% dotázaných mladých lékařů se cítí být nepřipraveno komunikovat s nevyléčitelně nemocným a jeho rodinou.
• Specializovaná moderní paliativní péče hospicového typu je dostupná pouze 1% všech terminálně nemocných a umírajících.
• Kontinuita a koordinace péče o umírající je často velmi nedokonalá. V posledních týdnech života jsou nemocní často překládáni mezi různými zdravotnickými zařízeními.
• Účast pacienta a rodiny na důležitých rozhodnutích o léčbě je spíše výjimkou. Komunikace mezi lékaři a pacienty o diagnóze a prognóze má velmi proměnlivou a celkově značně nedostatečnou úroveň.
• Pokud se rodina nemocného rozhodne o terminálně nemocného pacienta pečovat doma, podstupuje riziko nesmírně náročného a v mnohých ohledech často nezajištěného procesu, nezřídka bez podpory a nejednou dokonce přes odpor zdravotníků.
• Žádná instituce v České republice nemonitoruje kvalitu péče o umírající. Standardy této péče nejsou vypracovány.

Provedený výzkum tak prokázal naléhavou potřebu:

• zkvalitnění péče o umírající
• radikálního zvýšení dostupnosti moderní paliativní péče
• rozvoje domácí paliativní péče
• zásadního zlepšení péče o umírající ve zdravotnických a sociálních institucích, především v léčebnách dlouhodobě nemocných a domovech důchodců

Vzhledem k očekávaným demografickým změnám v příštích desetiletích je navíc zapotřebí předpokládat, že naléhavost této problematiky zásadním způsobem poroste, a s předstihem uskutečňovat potřebné změny.

Podrobněji ve zprávě Umírání a paliativní péče v ČR, kterou zveřejnilo hospicové občanské sdružení Cesta domů v květnu 2004.