Každý pacient i jeho blízcí mají právo na informace týkající se jeho zdravotního stavu. Zároveň má každý právo rozhodovat o tom, jaká zdravotní péče mu bude poskytnuta, respektive o tom, zda si doporučenou péči přeje nebo nepřeje. Dostatek informací, kterým člověk rozumí, je zásadní pro to, aby mohl dobře rozhodovat o poskytované zdravotní péči a budoucí léčbě.
I pro zdravého člověka, který aktuálně neřeší žádný závažnější zdravotní problém, může být užitečné zamyslet se nad tím, co by si pro sebe přál nebo nepřál, pokud by se dostal do stavu, kdy o sobě nebude schopen sám rozhodovat. To lze ovlivnit prostřednictvím tzv. dříve vysloveného přání, ale i tím, že svá přání probere se svými blízkými, kteří za něj budou v případě jeho indispozice rozhodovat.
Specifickou oblast představuje rozhodování o péči o děti a osoby s omezenou svéprávností, za které rozhodují jejich zákonní zástupci nebo opatrovníci.
V případě život limitujících onemocnění pak může nastat i situace, kdy jsou možnosti léčby vyčerpány a je třeba rozhodnout o ukončení nebo nezahájení zdravotní péče.
Pokud nejsou pacient či jeho blízcí s poskytovanou zdravotní péčí spokojeni nebo nejsou respektována jejich práva, existuje několik cest, jak mohou pacienti a jejich blízcí svá práva hájit.
