Ztráta blízkého člověka

Dobrý den, předem se chci omluvit, že Vám píši znovu o radu. Nevím a nechápu co se to děje ?? 15.9 2014 mi zemřel kamarád, muž, se kterým jsme prožili i něco víc, než přátelství, ale vzhledem k okolnostem ( 19 let věkového rozdílu ), ač jsme se měli rádi ( já ho milovala, to vím ) jsme zůstali 4 roky " jen " přátelé. Jeho odchod přišel z ničeho nic, den potom co mi několikrát volal a já neměla u sebe mobil...... Pořád mám pocit, že přijde, že tohle celé, těch 7 měsíců je jen období, kdy tu není a je třeba na dovolené, na rehabilitaci, ale nakonec přijde, ukáže se a bude tu s námi. S jeho sestrou si rozumíme, vidím na ní, že i ona je z celé situace velmi špatná. Nastala i situace, kdy jeho dcera, které zůstane jeho bytě předělává kompletně celý byt (vyhazuje věci jako nábytek, předělává stěny, podlahy ...... ), všechno co si on zařídil, přijde mi to nefér, cítím strašný smutek a když to vidím, tak brečím. Nehledě na to, že jeho osobní věci vyhodily společně se sestrou hned 2 dny poté co tátu našli mrtvého jejich prarodiče. Nevím, co se to se mnou děje ? Proč je mi z toho na nic ? Proč cítím i vztek ? Od jeho sestry mám na památku jeho košili, nic víc, nemohu ji, ani nosit. Cítím jeho vůni, jen občas si ji obleču, ale spíše ne. Požádat ještě o nějakou maličkost z jeho bytu ? Nevím, zda je to vhodné. Ale především mě štve, bolí, že tu není, že odešel, na jedné straně si to uvědomuji, ale na druhé cítím, že to, tak není, že přijde, že tu s námi zas bude ...... Jako kdybych si nechtěla připustit pravdu. Nevím, nechápu to.