Honza Dolínek je ředitelem Nadačního fondu Veolia a já osobně jej většinou potkám, když zařizuje nějaké dobro, ať už organizuje firemní dobrovolnickou akci, nebo se při ní stará o to, aby lidé měli co jíst a pít… Tak jsem si řekla, že štědrého člověka, který umí rozdávat nápady, pomoc a optimismus, oslovím k předvánočnímu rozhovoru.

Připravila jsem tentokrát trochu vzpomínací rozhovor. Cesta domů v dubnu oslavila deset let od svého založení, které by se určitě neudálo bez Marie Goldmannové, první lékařky a první primářky Domácího hospice Cesty domů. Tak jsem se spolu s ní chtěla trochu ohlédnout. Nejen kvůli nám a nejen kvůli Cestě domů, ale trochu také proto, že stále se někde scházejí lidé a zakládají hospice, ptají se, jak jsme to dělali, hledají cesty, statečně překonávají překážky. Tak i kvůli nim je tu toto naše ohlížecí zastavení.

V loňském roce Cesta domů dostala darem vlastními silami navržený a realizovaný kalendář od čtenářského spolku Veselé poutnice. Samy jej i prodaly a výtěžek byl bezmála 200 000 korun. Na slavnostním večeru k desetiletému výročí založení Cesty domů poutnice dokonce tančily: několik měsíců nacvičovaly předtančení s charlestonem a evidentně tančily pro radost nejen všem okolo, ale i sobě samotným.

Veselé poutnice si našly způsob, jak vedle svých zaměstnání a rodin trávit hezky společný čas. Nepochybně mají stále co dělat. Přesto se rozhodly i tento společný čas zase věnovat dál. Budu se teď jedné z nich ptát: trochu za všechny a trochu se zeptám jen jí. Otázky pokládám tentokrát MUDr. Monice Němcové, lékařce a jedné z Veselých poutnic.

MUDr. Pavel Vepřek založil a vede občanské sdružení Občan, které se snaží posilovat postavení občanů ve zdravotnictví, a v současné době pracuje ve VZP, kde vytvořil projekt AKORD. Původem dětský lékař a dětský kardiolog se po pádu komunismu pustil do hledání a prosazování rozumného uspořádání našeho zdravotnictví. Od roku 1993 spolupořádal a nyní pořádá pravidelná diskusní setkání v CERGE-EI nazvaná „Dialogem k reformě“ a vydává měsíčník „Občan v síti“. Výstupem ze setkávání lidí ze všech koutů zdravotnictví byla na přelomu tisíciletí poměrně racionální koncepce změn zdravotního systému v naší zemi, kterou se od té doby snaží prosadit. Přemýšlí o možnostech propojení systému zdravotní a sociální péče, byl konzultant a spolupracovník na několika projektech Cesty domů. Protože se stále snažíme dobývat pojišťovnu zvenčí, zkusila jsem se zeptat na pohled zevnitř, majíc na mysli především ty, kterých se na spokojenost se službami už zeptat neumíme.

PhDr. Jan Pičman, ředitel proslulé Jedličkárny, jak on sám říká Jedle. Vede dům či spíše domy plné lidí, kteří to nemají lehké. Přesto je z nich i z něho znát, že s tím umějí zacházet, jít po svých cestách dobře. Posuďte sami – chvíli se posaďte a a spolu se mnou naslouchejte.