Primářka Gerontocentra v Praze 8 MUDr. Iva Holmerová pracuje v oblasti, na kterou se mnozí dívají skrz prsty nebo ji v lepším případě nedokážou docenit. Ji to těší a dělá to dobře a já jsem ráda, že si udělala chvilku na rozhovor.

Cesta domů tento měsíc vydává malovanou dětskou knížku Když Dinosaurům někdo umře. Měla by pomoci dětem a jejich rodičům umět spolu mluvit o tématu smrti a umírání, o životě, o slavení, o smutku, vzpomínání. Tak jsem se na květnové popovídání chtěla vypravit za někým, kdo dětem a rodičům rozumí, pracuje s nimi, přemýšlí o nich. Vydala jsem se za Martinou Pojarovou, jejíž pohled na to, co je domov jako prostor nejen pro život, ale i pro rození a umírání, mne moc zajímal. Martina Pojarová je maminkou tří dětí, mnoho let vedla Rodinné a kulturní centrum Nová Trojka a nyní na několik let přesídlila do Izraele, kde je její muž diplomatem.

Manželé se většinou potkávají doma u stolu, v koupelně, v kuchyni, někdy i při práci. Manželé Kalvachovi mají navíc společné povolání a společnou i cílovou skupinu pacientů. Zajímalo mě jejich pracovní potkávání, co dává jim a co jejich pacientům. Takže dnešní rozhovor je trochu bohatší, konal se ve třech a na mé otázky mi odpovídali praktická lékařka Alena Kalvachová a Zdeněk Kalvach, internista a geriatr.

Olga Sommerová – většina z vás si asi vybaví nějaký její dokumentární film. Myslím, že mezi nimi není jediný s banálním tématem – vždy se režisérka vydává do vod spíš rozbouřených, do hor strmých, do počasí nejistého. Ale zároveň s každým filmem nám do života přinese nějakou jiskřičku světla či naděje. I s námi kdysi chodila po cestách domů a snažila se zprostředkovat konání několika nadšenců, kteří nabízejí možnost dobrého umírání. Její pochopení a zápal nám byly velkou posilou. Tak jsem ji k nám dnes pozvala na kus řeči, opět samozřejmě o našem starém známém tématu a se známou nadějí, že vám spolu přineseme kousek světla.

MUDr. Dana Vondráčková je primářka Centra pro léčbu bolesti a Centra následné ošetřovatelské péče ve Fakultní nemocnici Bulovka v Praze, vedoucí výukového pracoviště paliativní medicíny a léčby bolesti IPVZ a vědecký sekretář Společnosti pro studium a léčbu bolesti ČLS JEP. Je jedním z mála lékařů jiných oborů, kteří sledují paliativní medicínu s velkým pochopením a pracují na tom, aby jako obor rostla a profesionalizovala se. Při každém setkání s paní primářkou mi imponuje její nezlomnost a vitalita, kterou investuje do svého oboru, ale i její rozhled v oborech dalších. Letošní cyklus rozhovorů nechám tedy zahájit právě tuto odhodlanou dámu a zvu Vás na setkání s ní.

Ředitelka Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové, MUDr. Milena Černá. Vždycky, když ji někde potkám, zdá se mi, že tiše září, pozoruje a přemýšlí. Taková je trochu celá její nadace, která tiše a věrně a po malých krůčcích naplňuje to, co si paní Olga, když ji zakládala, představovala. Někdy si říkám, co by nám zemřelí na některé naše počiny pověděli. V lehce nostalgické náladě podvečera 17. listopadu jsem položila pár otázek paní ředitelce, o níž si myslím, že taky někdy má chuť se paní Olgy zeptat…