Yvetta
  (kontaktovat autora příběhu)
14. dubna 2024
Truchlení

Úmrtí syna

Dobrý den, musím to napsat, snad se mi trochu uleví, ale 26.2.2024, mi náhle zemřel syn, 10 dní před svými 42 narozeninami, jsem zoufalá paralyzována, prý selhání organismu, nikdy si moc na nic nestěžoval, běžný věci, bolest zad, únava,ale vše se to přisuzovalo k tomu:, že se svojí manželkou se starali o 5,5 letého dost postiženého syna, staral se o finance o živobytí, rehabilitace, výživu pro malého, prostě o všechno a ještě podnikal, byl nejúžasnější táta na světě a moje velká opora, nevím jak se s tím s manželem vypořádáme, dcera s vnouckem a zetěm drží nad vodou, ale máme pocit, že to prostě nedáme,jsme zoufalí, zemřel doma, prý byl v pohodě, šel si na pár minut odpočinout a najednou odešel tam, odkud není návratu - zemřel, ani záchranáři už nemohli míč dělat, najednou vnouček s maminkou zůstali sami, a rodina, nic nás nebaví a už nás nic netěší, víme že tu máme vnuky, dceru ,atd, ale prostě v srdci máte takovou bolest co se nedá popsat, léky jenom oblbnou, na chviličku uleví, ale potom je to ještě horší než předtím, měli jsme umřít my rodiče a né syn, jak píší nezvládáme to,😰Yvca

4 lidé vyjádřili účast.
Henrieta
21. dubna 2024
dobrý deň, prajem všetkým vám úprimnú sústrasť. Chápem vašu bolesť zo straty syna, bude trvať dlho, kým sa s tým naučíte žiť, viem, že vás nič nebaví, je to ťažké. Ja som sa zo straty mamky tiež dlho spamätávala, žila na liekoch, lenže žiť som musela kvôli 2 menším deťom. Pokiaľ sa dá, žite pre ostatných, ktorých máte, spolu to nejak prekonáte, chce to veľa času, je to rana na duši. Vnúčatká vás potrebujú, ste pre nich dôležití, otázky typu prečo sa to stalo práve jemu, na to nik nevie odpovedať, ja vždy hovorím, že každý má tú svoju sviecu, ktorá dohorí. Je to hodne kruté. Život vie byť krutý a často sa stane, že práve idú tí dobrí, ktorí by tu ešte mali byť. Prajem vám, aby ste našli v sebe silu žiť a veľmi s vami súcitím. Držte sa. Henrieta