Jana
11. ledna 2024
Truchlení

už nemám sil

Dobrý večer,již víc jak 10 let se trápím s bolestí pátěře/4 ploténky káždá jinde vyhřezlé/ do toho nekuřák a těžké funkční postižení plic, nález na mozku, autoim.onemocnění atd.atd.6ila jsem 5 v bolestech , které pochopí jen lidé stejně postižení.Kdy ploténky bruslý po míšním kanálku mnoho mm, kdy Vám autoim.onemocnění ničí plíce, vazivovou vnitřní tkáň.Po 5 letech aspoň od šílených bolestí pomohl úžasný lékař s léky co se dávajíkdyž už není cesty jinak.Bolest kterou jsem prožila bych nikomu nepřála.Plně jsme vždy sportovala , pracovala na 180% a pro každého bych se rozdala pomoí. Jaké je mé zklámání, když Vám lidi závidí bolest, důchodatd.Jak je těžké uněst místo podpory věty dítěte které Vám místo -mamko nepotřebuješ pomoct, řekne čekám na tvou smrt a vyště Vám marmeládu v plastovém kelímku z dětství a jak to bylo pro něj těžké jako by šlo o konec světa.Poté se těšíte ,že s navým manželem získáte rodinu, kterou jste nikdy neměl normální a kde Vás v dětsví někdo mučil a týral.Těšíte se a říkáte jim zda něco nepotřebují,jak je máte rád,jak si jic vážíte a dopadne to tak, že do očí Vám říkají , že Vás mají rádi a za zády pomlouvají a vymýšlí zlo.Píši to hodně obecně, ale už nemohu. let nás tu stolkovali sousedi z vedlejšího domu, po vesnici roznášeli lži a lidé jim věřili .Když se rozešli pravda bala hned venku a nám se jeden z nich omluvil a přiznal se, že za vše mohl on.Ve vesnci Vám ,ale to zlo nikdo neodpáře, nikdo nezalepí ten hnus a pomluvy pro můj důchod, kdy řeší proč mám jednou jednu hůl, poté dvě a nebo vozík.Nikoho nenapadne, že nehodlám hrát divadla a že pořád jsme v sobě ještě našla sílu bojovat s tím hnusem a když jsme kousek od domu a když spadnu, mohu se převléci,že si chci dokazovat, že nejsem na úplný podpis a že někdy je člověku trochu lépe, nebo je třeba po kapačkách, které chvilku překryjí ty nemoce! Lidi jsou zlí, každý má metr na srovnání, ale jeden pro sebe a druhý pro ostatní. Myslela jsem si prvních 5 let, že budu chtít umřít pro ty bolesti, pro ty záchváty, ale nakonec vidím vysvobození ve smrti před tou lidskou hnusotou.

3 lidé vyjádřili účast.
Veru
18. ledna 2024
Dobrý den,
zdravotní problémy mě provází celý můj život. Ale netrpím chronickými bolestmi tak jako vy. Musí to být ohromně těžké. Ale je důležité to nevzdávat a bojovat. Snažit se žít jak nejlíp to jde a každou chvilku, kdy netrpíte tolik prožívat co nejlépe. Na lidi ze vsi se vykaálete. Je hodně nepříjemné být terčem pomluv. Na druhou stranu jsou to lidé, kteří vám jak se říká "stejně nic nedají." Snažte se oprostit od toho aby vám záleželo co si myslí a co povídají. Protože neznají vaši cestu, nežijí váš život. Ví houby a nic jim do vašeho života není. Vím jak to chodí na vesnici. Ale prostě jim ukažte, že jsou vám ukradení. Že jste lepší, nemusíte řešit životy jiných, pomlouvat a být zlá. Co se týče vlastního dítěte, tak je opravdu smutné, že se k vám chová takhle ohavně. Je to jeho ostuda. K tomu víc říct nemůžu, protože nevím, jestli se dá přenést se přes něco takového. V tomto případě přeji jen hodně sil 🍀 A co se týče rodiny manžela, zkuste je konfrontovat. Nikoli hystericky a zoufale. Ale klidně a rozvážně. Ať vám to řeknou do očí, když jsou takoví hrdinové. Uvidíte jak zareagují. No, snad aspoň sám manžel je vám oporou a dodává vám sílu.
Nevzdávejte se. Život je někdy hrozně těžký. Ale ve chvíli kdy kdy jste na dně, existuje přímá cesta nahoru. Hodně štěstí 🍀