Dobrý večer,
Budou to v březnu už tři roky kdy mi zemřela moje žívotní láska. Prožili jsme spolu 31let tak krásného manželství, že teď nevím už kudy dál.
Mojí ženě se v listopadu roku 2020 stala mozková příhoda(podle lékařů prasklé aneurisma) při obyčejném hrabání listí na zahradě. Já byl v tu dobu v práci mimo bydliště a naštěstí byla u nás jedna z mých dcer. Byla doba tzv.Covidu a tak když jsem se vrátil z práce a dcera mi sdělila, co se stalo, chtěl jsem svojí ženu okamžitě navštívit. Doktoři mi to neumožnili a za ní mě nepustlili i když si to přála. Byla totiž ještě při vědomí a chtěla mě vidět. Druhý den ráno po mém telefonu mi v nemocnici sdělili, že je moje žena v komatu. z toho už se neprobudila až do své smrti. Nebudu popisovat miorbidní situace v konfrontaci s naším zdravotnictvím kdy s člověkem v učitých zařízeních zacházejí jako s kusem masa.
Po více než čtyřech měsících v bdělém komatu moje žena zemřela. Od osudné události na zahradě, jsem svojí ženu až do její smrti viděl takřka pětkrát. Prý Covid a opatření.
Nemohl jsem se s ní ani v nemocnici rozloučit. Nebudu se rozepisovat jaké to byly drastické změny na jejím těle během těch málo povolených návštěv ale abych mohl svojí ženu já a naše dospělé děti naposledy vidět, musel jsem na pohřební službě zaplatit 2000kč za toto umožnění na 10minut včetně mě a dětí. Stále byl Covid. Smuteční obřady jsem si musel koupit tři aby se s ní mohli alespoň její přátelé rozloučit. Omezení na obřad bylo jenom patnáct lidí. Od té doby za mnou moje žena pravidelně chodí v noci když usnu. Okamžitě se probudím a hledám ji, tak jsou ty sny živé.
Už skoro tři roky jsem nespal déle než čtyři hodiny denně, mám docela náročnou práci a už se to začíná projevovat i tam. Děti se mi snaží pomáhat ale já neumím pomoct jim, které ztratili
maminku. Jsem šíleně sám i v kruhu mých tří dětí a pěti vnoučat.
Nic nemohu dělat nemám sílu a pořád jsem s mojí láskou spojen.
V loňském roce jse pochoval i naše dva psy kteří byli s mojí ženou spřízněni. Plemeno RTW.
Láska tak bolí, Josef