Děkuji Vám za napsaná slova...Musí se s tím člověk nějak naučit žít.Jeden den se jde hůř,jeden o trošku lépe.Jen mě děsí představa,že s tím se jde do konce života.S tou prázdnotou,bolestí a vším co zažil a už nic nebude jak dříve.Opravdu jediné co jde,je věřit,věřit a doufat,že až nastane náš čas tak si pro nás naši milovaní přijdou a budeme zase spolu.
In reply to (Žádný předmět) by Anonym (neověřeno)