Jasmin, kazdy den pocitam jak dlouho uz jsem maminku nevidela. Dnes je to 22 dni co umrela. Tak strasne to utika. Jeste jsem nemela silu vyklidit jeji skrine a ostatni veci. Taky chodim do domu kde bydlela a porad tam citim jeji vuni. Taky na ni porad myslim a probiram v hlave vsechno. Jak dlouho asi byla nemocna nez se na to prislo. Hodne o ty hnusny, zakerny nemoci ctu. Ted zpetne mi dochazi kolik mela priznaku. Taky si porad vycitam, ze jsem ji nechala umrit samotnou. I kdyz uz o mne moc nevedela, mela jsem tam zustat s ni a aspon ji drzet za ruku. Mela jsem s sebou, ale malou nemocnou dceru, ktera z babicky byla cela vykulena. Mela jsem ji dat nekomu pohlidat nebo nevim...porad se mi to v hlave mele. Mela jsem taky maminku jako nejlepsi kamaradku. Videly jsme se kazdy den. Psaly jsme si a volaly. Ta mensi dcera si babicku moc neuzila. Tu první dceru hlidala kdykoliv jsem potrebovala. Byla uzasnou babickou pro moje dve holky. Denne jsem ji posilala fotky holek nebo psala co ktera zase vyvedla. Ted uz se o to nemam s kym delit. A presne jak pisete ta radost byla vetsi, kdyz jsem ji poslala fotku a ona mi hned odepsala. Hrozne me mrzi, ze jsem s ni netrávila jeste vic casu. Porad jsem nekam spechala. Z prace do skolky, nakoupit, uvarit doma, uvarit mamince, poklidit ji a zase pryc. Vubec nevim jak to tady bez ni zvladnu, ale jak pisete musime zit dal i bez ni.
In reply to Tiez mi zomrela maminka. Je by Anonym (neověřeno)