Dobry vecer, maminka mi zemrela v pondeli. V kvetnu ji diagnostikovali rakovinu plic a metastazy na mozku. Byla to neskutecna bojovnice. Bala se i odberu krve a vzdycky nam tragicky licila jak odber probihal a ze takovou jehlu jsme jeste nevideli :-) Byla takovy bebicko... Najednou se nam uplne zmenila pred ocima. Nikdy by jsme nerekli, ze se bude takhle prat. Podstoupila ozarovani mozku a ctyri chemoterapie. Prestala chodit, dostala trombozu, denne jsem ji pichala injekce na redeni krve. Dokazala si ji pichnout i sama! Driv by si sama nevyndala ani trisku. Chemoterapie ji zacala zrat krvinky. Musela dostat transfuzi a doktor lecbu ukoncil. Maminka si ani jednou nepostezovala. Vubec si nepripustila, ze by se nemohla vylecit. Posadila jsem ji na vozik a jely jsme spolu na nakupy..tolik to mela rada. Jeste mela tolik planu.. Porad se smala a byla tak normalni. V pondeli uz si zacala stezovat, ze se ji hur dycha. Ve stredu jsme volali sanitku. V patek maminku prevezli do DKS. Doporucil ji to lekar aby byla pod dohledem a maminku jsme nepremluvili aby se vratila domu. Bala se, ze kdyz se zacne dusit tak sanitka nestihne prijet. Byli jsme za ni denne. I dvakrat. Moc se ji tam libilo. Kdyz jsem ji rikala, at jde domu tak mi rekla, ze tam zustane jen nez se to trochu nezlepsi. V nedeli mela zachvat. Dusila se. Jeste mi rikala,: vidis, jeste, ze jsem tady. Co by jsme doma delali! V pondeli rano jsem sla za ni s mensi dcerou a uz jen lezela. Bez knizky, bez bryli...neco bylo spatne. Povidala si a byla moc unavena. Sestra rikala, ze maminka mela v noci dalsi zachvat a moc zhorsila. Chvili jsem u ni zustala, ale usinala. Rekla jsem ji, ze prijdu odpoledne. Prijeli jsme za ni odpoledne s brachou a moji starsi dcerou. Uz o nas vubec nevedela. Spatne dychala. Po chvili vydechla naposledy. Doktor rikal, ze na nas cekala. Hrozne me mrzi a porad si vycitam, ze jsem nebyla s ni. Ale ona proste domu zpatky nechtela. A sestry me nezavolaly ani pres to, ze jsem je o to zadala, kdyz jsem odchazela. Tak se to blbe seslo. Ja i dcera jeste ted dobirame antibiotika. Kdybych byla zdrava a byla tam sama tak jsem u ni zustala. Porad si clovek rika, co by kdyby.. V pondeli maminka zemrela, ve veku 62 let, ve ctvrtek mela pohreb. Denne se v tom placam. V noci budim manzela, protoze brecim ze spani. Maminky by proste nemely umirat!