Milá Pavlíno,
je to už 2 roky a 2 měsíce co mi zemřel manžel na rakovinu. Během půl roku mi odešel ,já s dcerami jsem byla u jeho lůžka když umíral a jsem ráda ,že nebyl sám.Bydlím teď sama,dcery bydlí jinde. Můžu Vám říct,že jsem se z toho ještě nevzpamatovala a řeči ,že to přejde už mě nebaví poslouchat. Navenek se tvářím ,že jsem v pořádku ,ale doma propláču skoro každý večer,s manželem mluvím jakoby byl doma atd. Pokud jste měla dobré manželství tak je to hrozná bolest. ,která jen tak nepřejde. Držím Vám palce ať to vydržíte.
