Take mi před měsícem zemřela maminka. Včera by měla 70 let. Prvotní šok zřejmě odeznel to jsem na ni myslela 24 h každou minutu, teď už jsem schopna se i zasmát a hlavně jít nakoupit či uvařit či se najist.. Toho všeho jsem nebyla schopna. Maminka zemřela náhle.. Z naprosto sobestacne navenek zdravé maminky, která si nikdy na nic nestěžuje... Ji bylo nejdříve zle, pak jedna sanitka, odmitla ošetřit a kdyz uz nemela sílu se bránit, tak jsme ji odvezli... Diagnóza těžký zánět a sepse.. Vylecitelne, ovšem hned zástava srdce velmi dlouho a pak kriticky stav a během týdne už žádnou mamku nemám. Jsme s bratrem sirotci. Ale pro mě ona byla nejdůležitější osoba v životě, az teď si uvedomuji, co všechno pro mě znamenala. Stále se ptam proč proč... Nikde nenacházím odpověď. Cítím se nevyplakana, ale kvůli malé dcerce se musim držet. Ráda bych absolvovala nějakou terapii, kde bych se dosyta vybrecela a dostala to ze sebe. Ale nevim kde... Maminka se o nás starala od dětství sama... Mela těžký život a já mám strašně vycitky nejen kvůli těm posledním dnům, ale i kvůli předešlým letům a hlavně mi tak bolestné chybí, ze mi puka srdce...
