Je tomu rok a kousek kdy vyhasl plamen života mojí maminky... boj s rakovinou mel rychlí spad a to 3 měsíce... z nejsilnější zeny pod sluncem v poslednich dnech chroustik plny bolesti... a preci nedala nic znat ani strach ze smrti ktery jsem ji cetla z očí nikdy nevyrkla.... v objetí naposledy vydechla v náruči dětí a bolest ktera nasledovala a stale pokracuje nejde popsat kdo nezazil neumi si predstavit... ja ji v sobě dusila , pred lidma nikdy neplakala a kdyz tak jsem odesla , to jak moc to bolí lidem neříkám... nedělejte stejnou chybu , nebojte se plakat pred vašimi dětmi, vždyť oni jsou první kdo to pochopí.. ja jsem sama bez dětí a v hlouby duse bych je chtěla mít abych mela pro co žít...
Maminku nikdo nenahradí a ta dira v srdci zůstane je treba si říct, ze odchod byl přijatelnější nez dny plne bolesti....
Posilam vam obětí a pevne stisknutí protože chapu vaši bolest
