15.12.2015 moji mamince zhoubny nador protrhl tluste strevo a obsah se ji vylil do bricha. Vubec jsem netusila, ze ma rakovinu, na nic si nestezovala :( . Do nemocnice na pohotovost jsem ji vezla v cca 16 hod., jiz za hodinu mela diagnozu s tim, ze pujde na operaci....prednost dostali mladsi pacienti a tak maminka prisla na radu po pulnoci. 4 dny byla v umelem spanku, po 10 dnech mi ji pustili domu, ackoliv byla slaba, bojovala. Opet behala po dvore, krmila kocky a sbirala kdejaka smitka. Poslali nas na onkologii, ze pujde na chemoterapii, ac byl zakrok razantni a odebrali cely nador, mohli by tam byt mikronadurky....jenze konsilium chemosku neschvalilo, ze je maminka slaba a ze si ji ohlidaji. V unoru ji udelali jedno sono, ktere bylo ciste, nasledovaly pohmatove kontroly....zadne leky, zadne CT. V kvetnu zacala maminka hodne zvracet, hospitalizovali ji a konecne udelali CT, bylo tam podezreni na metastaze do jater, ale biopsii neudelali. Do propousteci zpravy napsali, ze s tim pacientka ani rodina nesouhlasi. Maminka nebyla svepravna, ja byla jeji opatrovnik, meli veskere dokumenty v teto veci. Zpravu jsem cetla az doma a doktor, ktery ji psal nebyl nikdy k zastizeni. Doktorem ktery nas propoustel mi bylo sdeleno, ze mamince jiz neni pomoci, at ji koupim nutridrinky, ze ji tim prodlouzim pobyt doma. Dodnes lituji, ze jsem nebojovala, ze jsem s maminkou nejela jinam i pres jeji protesty (nechtela byt v nemocnici). Vzdala jsem to a snazila se pripravit na to, ze mi maminka odejde, slibila jsem ji, ze do nemocnice jiz nepujde....odesla mi v naruci doma dne: 24.02.2017 v 10 hod a 10 min., snazila jsem se ji varit co mela rada, koupala jsem ji, starala se o jeji stomicky vyvod i o jeji naladu....presto si dodnes vycitam, ze jsem mela najit jine lekare, ze jsme mely bojovat, zvladla by chemoterapii, byla velky bojovnik!! Pochopila jsem, ze zdravotnictvi na stare lidi kasle, nechavaji je zemrit bez pomoci :´(. Kdyz maminka 9 dni pred smrtiprestala jist, musela jsem doslova zebrat u obv.doktorky o fizak a glukozu, aby mi neumrela hlady a zizni....domaci pece, ktera ke me jezdila napojovat kapacky mi tez v teto veci dost pomohla. Posledni den rano, jsme museli volat 158, mela velke bolesti....mamince neco pichli a za 15 min.se spustil alarm na monitoru dechu. Ja jsem skoncila na psychiatrii kvuli nocnim muram, nebyla jsem schopna ani truchlit, protoze jsem tu maminku stale citila, slysela ruzne zvuky, vzdechy....dodnes musim mit rozsvicene aspon male svetlo, ale s leky a podporou rodiny jsem to nakonec zvladla a zacala truchlit, nevim kdy to prestane bolet a nevim, kdy si prestanu vycitat, ze jsem mela vic za maminku bojovat. Nejvic me mrzi, ze se cas neda vratit :( , pisu to tu proto, aby nekdo z Vas neudelal stejnou chybu...