I mě umřela maminka na velikonoční pondělí, ale bolí to jako by to bylo včera, byly jsme spolu 24 hodin denně, pak byla krátký čas v nemocnici. V pondělí odpoledne vypila trochu vody a snědla půl banánu, byla jsem šťastná a vůbec jsem si nemyslela, že je to naposledy. Paní doktorka mi řekla, že měla otevřené nebe.....ale já jsem s ní nebyla. Všechno mi ji doma připomíná....jsem sama už v důchodovém věku, ale smrt maminky žádné omezení pro bolest nemá. Nevím jak dlouho to bude trvat než přestanu plakat a než přestanu slyšet jak mě volá, že něco potřebuje.
Věděla jsem, že její čas se naplnil, hlava to všechno chápe, ale srdce ne. Moc mi chybí.