Uběhly další dva roky. Je to deset let..... Nic se nezměnilo, bolí to stále stejně. Čas opravdu v tomto případě neléčí, jen prohlubuje tu bolest. Už jsi mohla mít malého školáka - školačku, já vnoučka - vnučku. A nic.... Stačil okamžik, špatné rozhodnutí, a film života běží úplně opačným směrem. Který režisér ho tak přepsal ? Kdo to byl? Sám Bůh, osud? Ať ten scénář napsal kdokoliv, byl krutý. Kéž bych ten scénář mohla proměnit v popsaný list a projet skartovačkou. Nemohu, nemohu nic.... Miluji tě, máma.
