Manželovi lékaři diagnostikovali demenci před 5 lety s prognozou 5 až 7 let. Je to 10 měsícu co zemřel. Jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval, v posledním roce byl již upoután na lužko, zcela odkázán na moji péči. Bylo to velmi těžké, ale díky pečovatelské službě a později domácímu hospici jsem zvládala a mohl zustat a zemřít doma. Přestože jsem s touto nemocí a jejím pruběhem byla seznámena a věděla jsem, že umírá, jeho smrt mě zaskočila. Stála jsem nad ním jako v tranzu, nerozloučila jsem se s ním a ani jsem ho nedržela za ruku. Velice se tím trápím, vyčítám si to a o to je mé truchlení bolestnější. Moc mi chybí, říkám mu to, co jsem nestihla. Už dvakrát mne v noci navštívil. Co myslíte, je to možné nebo jsem blázen? Alena