Katko,ja ti rozumim...muj manzel zemrel po dvouletem boji s tou hnusnou nemoci...budou to dva mesice...je to tak hrozne,ze tu neni,den o dne je mi hur,misto,aby bylo lip,dochazi mi souvislosti,dochazi mi,ze mi neda pusu na dobrou noc,ze uz neuvidim jeho smich, nepopreju mu k narozeninam svatku....prace jak rikate chvili pomaha,ale navrat domu kde je samota a prazdna postel je smutne.mam take deti ,jiz vetsi maji sve,staraji se o mne to ano,ale ja najednou nevim jak zit dal,vse jsme delali spolu,byly jsme jednou telo a duše a dneska mam pocit ze mi odesla pulka tela....
