Dekuji za slova . Cas bezi rychle a za chvilku to bude rok . Nemuzu tomu uverit a je to jako vcera kdy sem maminku drzela za ruku a koukala na jeji bezbranost... Nic se nemeni , bolest je stale stejna a nadeje ze tu diru neco ci nekdo dokaze zacelit upada .... cim dal tim vic si uvedomuji ze mama je jen jedna a nelze ji nahradit... snazim se szit s faktem ze uz nepohladi mou tvar , nezavola , neusmeje se na me ...je to tezke a utikam do sveta meditaci a prani sejit se sni na onom svete az bude ten spravny cas.
Dnes uz o tom dokazu mluvit a kazdemu koho znam alespon pripominam jak důležité je delat veci vuci lidem ( rodicum) ted , dokud maji moznost,, neodkladat navstevy, nerikat nic zleho a travit cas prave stemi koho miluji.... smrt mi zmenila zivot , zmenila me samotnou od zakladu ale nezmeni fakt ze nejvetsim pranim vzdy bude " moci obejmout prave moji maminku"..
Vsem kteri bojuji s nemoci blizneho sveho nebo s truchlenim jiz zemrele osoby posilam spousty sil a prani at je vyrovnani se s odchodem co nejmin bolestne....
In reply to ahoj Mirka, prajem úprimnú by Anonym (neověřeno)