Když se vám v životě začíná dařit a vše se začiná rýsovat k lepšímu ,příjde něco co nečekáte ... telefonát do práce od bratra a následná sms (segra zavolej mi hned jak budeš moct je to důležité).... volala jsem a po první větě jsem se podél stěny svezla na zem .... mamince se udělalo špatně a lékaři našli nádory... v slzách jsem okamžitě jela domů . člověk stále věří že nic není tak zlé jak to vypadá ..v obyváku sedí mamka s bráchou ubrečení a i já jsem ..lékaři dávajimamince ještě rok ,nutné jsou vysledky vyšetření .... rok to je přeci dlouhej cas to se muze cokoli zmenit ...
bohužel z roku se staly tři měsíce , maminku jsme meli doma ,tam kde to mela rada ,tam kde se citila dobře ,s nama se vsema do posledního vydechnutí jsem ji držela za ruku a prosila boha at netrpí a veme si ji k sobě .....13.8 2016 nas opustila ,její duše už litá někde v oblacích a já stale brečím .... přijímam smrt jako součast života ,vím že každy znás musí odejít ale to prázdno v duši je nepopsatelné .... clověk navenek funguje ,chodí do práce ,i s kamarady zajde ven ale ten moment zavření dveří od bytu je jiný než usměvaví.... myslím ž eto nikdy nepřestane bolet ale doufám že si alespon na tu bolest zvyknu ....... maminka pro mě byla vším a proto soucítím se všemi kteří se potýkají s něčím podobným a přeji spousty sil ....