Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

In reply to by Anonym (neověřeno)

Dana
  (kontaktovat autora příběhu)
19. března 2017
Přesně jak píšete,ja tez funguju jak robot,budou to dva mesice co mi odesel manžel,bylo mu43let.meli jsme tolik planu,tolik lasky,smali jsme se tomu jak budem hlídat vnoucata,jak az se deti osamostatni,tak zacnem jezdit na motorkach.....ted jsem sama.sama na vse,boli to tak strasne to boli,vse delam monotone,nejlip je mi na hřbitově,nebo venku v lese se psem,kam jsem spolu chodili...rikaji MUSIS zit co ti zbyva....odpovidam...musim jen zemrit....kolikrat me ta myslenka napadla???jen pak citim,ze by to tak nechtel,jen je to tezky sakra tezky zit bez cloveka,ktery vas tolik miloval a vy jeho....chybi vam kazdou vteřinu,kazdou noc i rano,kazdou snidani a veceri....ja chidim od jeho smrti v cerne nikdo mi nic nerika,jsou taktni,ale zatim to nejde vzit si neco jineho.opravdu to moc boli.

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?