před dvěma měsíci mi zemřel v náručí milovaný partner v nedožitých 33 let...všichni mi říkali,že čas vše vyléčí,ale není to pravda:( ano přes den už tak nějak v mezích normy funguju,ale pořád pláču..každý den,je jedno jestli ráno,odpoledne nebo večer...pořád mi chybí a ačkoliv mám nabídky od různých mužů ,abych s nimi šla na schůzku,tak partnera nikdo nenahradí..pořád ho miluju:(připadám si strašně bez něj prázdná,jako kdyby mi odešlo dvojče:/ prý čas vše vyléčí..to není pravda..jen se člověk s bolestí naučí žít:(