ahoj, upřímnou soustrast tobě přeji, já píšu příběh o mém muži hned chvíli pod tebou...podle toho, jak píšeš jsem si přesně vybavila tvoji maminku, jako úžasnou ženu s velkým Ž...nevím jak jsi stará tak se nezlob, že ti tykám a nevím jak byla stará tvoje maminka...i já to nechápu..proč se nám to stalo, a žít s tím lehko nejde.....a nevím také co dál....ale jsem ráda, že jsi napsala....my ostatní si to přečteme...a tím si zaspomínáme i na tvoji maminku, ikdyž ji neznáme....posílám ti sílu, snaž se žít....alespoň trochu....Míša
