Před pěti lety a třemi měsíci mi zemřela dcera na rakovinu prsu. Bylo jí pouhých 24 let a byla maminkou, dnes 11-ti leté holčičky. Ani po té době se na bolesti ze ztráty nezměnilo nic. Někdo tvrdí, že čas léčí, ale ještě jsem neměla den, kdy bych neplakala. A stále nemůžu uvěřit. Potácím se životem, snažím se být užitečná ostatním dětem, vnoučatům a i když přišly radostné okamžiky, před 10 měsíci se narodila naše vnučka Violka, už radost až do srdce nedorazí. Člověk se už pořád bojí o ostatní a živoří.
