Muj příběh začal v roce 2005 velkou láskou narodil se nám syn a my byli štastní.Po 9letém vztahu jsme se rozhodly,že si postavíme dum a vezmeme se...místo svatby se 20.9.2015 konal pohřeb.Byla jsme s ním do posledního okamžiku,který strávil na tomto světe.Od té chvíle co zemřel jako by část mého já zemřela s ním,nevím jak žít dál,připadám si jako z jiné planety život kolem mě jde jako dřív,ale já už nejsem to co dřív,dnes vím,že jen člověk,který prožil ztrátu milovaného člověka dokáže pochopit to co cítím.Pořád ho vídím,cítím,čekám,že se vrátí,přestože vím,že už se vrátit nemuže.Ta bolest,prázdnota,smutek je nepopsatelný,pořád čekám,že přijde zázrak a on nepřichazí.Mám jediny ukol vychovat našeho syna,to je to co mě tady drží.....Miluju tě Pájo PS: LÁSKA SMRTÍ NEKONČÍ...