vím jak se cítíte,přítel zemřel skoro před měsícem a když mi volala jeho maminka,že jsem pro ni cizí a mrtvá a že nesmím na rozloučení,málem jsem omdlela:(když jsi začátkem září odvezli s mrtvicí,pomalu každý den jsem za ni chodila do nemocnice a kupovala věci,a pak když 5 listopadu umřel přítel,vše jsem zařídila sama a ona mi řekla tohle:( navíc přítel byl pouze zpopelněn,bez smutečního obřadu,vložen do země bez označení pouze v kruhu příbuznych z její strany:( včera jsem mu tam šla dát kytičku,strašně žalostný pohled..čekala jsem záplavu květin na hrobu a ono nic:( jen nějaké dva obyč věnce,jedna váza asi 6 růží a to bylo asi tak celé..vybavuji si,že jeho maminka ho za tu dobu co jsme spolu byli,nikdy za nic nepochválila ,jen ho pořád za něco peskovala jak malé dítě,pořád mi kvůli ni plakal,že je na vše sám,že mu z rodiny nikdo nepomáhal a ted jako kdybych koukala jeho očima..když jsem vše zařídila od zpopelnění atd ani slovo děkuji nebo jak mi je,ted mu rozumím jak se cítil :(jeho rodina se totálně rozpadla,neumí držet spolu,každý si jede to svoje:( nejhorší je,že ho pořád miluju i po tom měsíci,pravda,přes den se snažím normálně fungovat,práce,přátelé atd ale tak moc mi chybí..nejhorší jsou ty večery,a já každý den pro něj brečím:(byl to ten nejlepší muž jakého jsem si mohla přát:(a nejvíc se na něj zlobím,že si nedošel k doktroru,a že mě tu nechal samotnou:(
