Dobrý den,letos v únoru mi zemřel milovaný manžel,bylo mu 55 let. Mě bylo v únoru 50 let. V pátek odešel do hospůdky,jako každý pátek .V noci udeřila mozková příhoda. Příští týden ve středu ho odpojili od přístrojů. DG: Mozková smrt. Nestačili sme se ani rozloučit,nic si říct. Moc mě chybí,nemohu ho obejmout,vzít za ruku.Poradit se .Byl velmi zručný,všechno uměl opravit,každému poradit.Myslím si ,že je to nějaká jeho legrace ,čekám že se objeví a bude se smát.Nevím ,jak tady budu bez něj existovat.Máme 3 děti,moc hodné.Ale vztah s manželem děti nenahradí i když jsou stotisíckrát hodné.Připadám si tak sama. Když se podívám na manželovo fotky ,říkám si stále dokola.To není možné ,že už tady není s námi. Kdybych si oči vybrečela ,nic se nezmění.Myslím ,že žádná rada ,jak dál neexistuje. Pro mě je to trápení do konce mého života.
