tak přesně tohle všechno mám v sobě. Můj manžel zemřel 7.5.2015. Byl nemocný 14 dnů a zemřel. Jen tak prostě mě odešel. 14 dnů jsme studovali všechno co se dalo najít, sháněli známé lékaře a nevím jak děti, ale já se modlila, aby mě mou lásku nebrali, ale nic nepomohlo. 20.5.2015 jsme šli k lékaři, že manžela bolí břicho. Po 4 hodinách čekání v Motole manžela během 3 minut vyšetřili a řekli mu, že má rakovinu a že všeho. . Ještě dnes, když si vzpomenu jak vyšel z vyšetřovny a říká jdeme a já tam sedím jak tvrdé y a nechci se hnout a sále jen opakuji co ti řekli, tak co ti řekli po tom šíleném čekání.... slyším to jeho je to rakovina. Dál už to šlo ráz na ráz. Nechci tu psát litánie, kdo tohle zažil ví co to prostě je, je to nepopsatelné, je to taková bolest, že vlastně chcete taky umřít. A pak přijde to nejhorší. Začnete si vyčítat co jsem měla udělat a neudělala. Mám vztek na všechny co jsou štastní a žijou si jakoby nic dál, na doktory na osud, na život a co ted já. Nevím jak to máte vy všichni co vám umřel někdo tak blízký, ale já jsem se za rok a půl se smrtí manžela ještě nesmířila. Strašně mě chybí naprosto všude. Je mě 55, mám dospělé děti , ale každé má svůj život, nemůžu a ani nechci být stále s nimi. Mám přátelé, kamarádky jasně, ale ty s vámi přeci nemohou být tak moc jak potřebujete. Seznámit se s někým?? Asi by to bylo dobré, nepřipadala by jsem si tak sama, ale copak to jde???? Nesrovnávat a nevidět všude toho co jste neskonale milovali? Mě to nejde a tak jsem stále tak šíleně sama a jen se snažim pracovat. Už rok a půl čekám, že se něco stane a můj Kája se objeví ve dveřích a řekne už jsem zpět. Pokud máte někdo radu jak dál , pak budu velmi ráda za návod . Jen mě nepište, že si mám najít koníčky, rodinu atd .atd. Koníčkú jsem si našla, rodinu mám velkou, ale nic nepomáhá. Jana