Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

In reply to by Anonym (neověřeno)

Zuzana
  (kontaktovat autora příběhu)
2. listopadu 2019
Hezký večer, nevím jak začít,ale ráda bych se vyjádřila co nejuprimneji.. pri čtení Vašeho příběhu jsem se vrátila do let co bylo Vám. Je to 9 let co mi umřel taťka, na infarkt v práci která ho bavila,ale byl tam problém s alkoholem..již delší dobu a na ten popud se naši rozvedli což mě zlomilo..duši. Ale pak jsem to brala že to tak má být.Jen taťka měl mamku moc rád i když udělal kravinu.. A mamka taky měla své tajemství, které asi taťka nechápal,ale věděl o něm a možná proto zacal pít . Byla jsem v práci,odstěhovala jsem se od taťky po rozvodu do jiného města,kde jsem se stavěla na nohy.A pak jednoho podzimního večera mi volal bráška,že taťka umřel. V 57 letech.Nechápala jsem co tím myslí?Vždyť jsme se viděli o víkendu.. nejhorší pro mě je pořád,že jsem se nestačila rozloučit a říct jak ho miluju. Bylo to těžké a byla jsem naštvaná na sebe,na vše. V te dobe jsem potkala meho nynějšího přítele se kterým ziju v cizině a v té době 6 let zpátky, jsem poprvé zkusila co je to ztratit dítě,i když bylo ještě hodně maličké ,bolí to. V praci to nebylo ruzove,zachazeli s nama jako s otroky. Sahla jsem si na dno a myslela ze vse je ok,že to bude dobrý.Otrkala jsem se,zvedla hlavu a jedem dál.Dala jsem výpověď..A to jsem nevedela ještě co mě čeká. 3 roky zpátky odešel můj nejlepší strejda pod sluncem,maminky bratr bylo mu 59 let.A aby toho nebylo malo,2 roky zpátky jsem opět potratila samovolně. A letošní rok to se uzavrelo vše co asi mělo. 16.ledna mi umřela maminka na rakovinu. Bojovala s ní 2 roky,před těma 2 rokama jsem ji zachránila život,když ke mě přišla do pokoje a bylo ji hrozně zle...byla jsem u ní na prázdniny a už v noci jsem nespala a cítila jsem něco divného. Šla jsem za ní do kuchyně abych se na ní podívala,když mi v tom začala zvracet a odpadla mi do náručí jak panenka. Zpanikarila jsem a nevěděla co mám dělat...koukala na mě prázdnýma očima a já zjistila,že je průšvih.V tom zmatku jsem úplně zapomněla číslo, ceske na ambulanci.Uplne jsem ztratila zem pod nohama. Ale po pár minutách jsem se vrátila a začala prodychavat situaci a pak šlo vše jak má. Po pár dotazech po telefonu přijela ne jen jedna,ale dvě sanitky a děkuju pánům za záchranu me maminky. Celou noc jsem nespala a měla si zavolat ráno. Bylo mi sděleno,že mamku převezli vrtulníkem do brna na operaci mozku. Měla krvácení do mozku a byla smrti na dosah.To bylo poprvé co andělé stali pri její duši. A při všech operacích a zákrocích zjistily rakovinu v posledním stadium. To mi opět volal už bratr,protože jsem odjela zpátky kde ziju. Podlomily se mi kolena a začala jsem brečet,v práci úplně na dně. Vyrazila jsem zpátky domů.Byla jsem zpet na par dni abych zjistila co bude dal.A jezdila domu co to slo.Casto jsem byla doma s mamkou.Podarilo se mamku pry zazrakem uzdravit. Na par měsíců. V te dobe se ve mne hromadily myslenky vratit se,zustat tady..milion napoved od znamych..vrat se domu..od meho pritele zustan tady co my.Neskutecny stres ktery byl teprv e na zacatku.Byli jsme u maminky na vanoce v roce 2018 a v telefonu se na nas moc tesila. úplně vse bych udelala jinak.Uplne.Udelali jsme vse co bylo v nasich silach,ale ja myslim ze jsem selhala jako dcera.Snazim si to vysvetlit,ze to neni moje chyba.Kdyz jsme prijeli nebyla v dobre kondici.Nebudu to rozepisovat jen ze jsem ji opet nechala odvezt ambulanci a uz se mi nevratila domu. A začalo to v co jsme nedoufali.A je to 9 měsíců co už není mezi námi.S tím vším co si prošla,snad to vypadalo že bude v pořádku a bude se těšit z vnoučat, z me svatby kterou jsem zrušila.Je to šílené...slyšet od doktorů že vaše maminka umírá,umírá a vy nevíte jak ji pomoct.Jen se díváte na její tělo jak vyhasina a ztrácí se.Vaše maminka ani taťka už tady nejsou a vy nemáte komu dát pusu,obejmout..nic.Jeste týden před tím mi volala,jak se mam ,ze je rada ze me slysi a ja idiot jsem nepochopila ze se louci.16.ledna umřela v nemocnici a já byla na cestě za ní a nestihla ji.Muj bratr se stačil rozloučit a já přijela pozdě. Vse se vraci a ja to rozebiram ze vsech uhlu.Dobrý řekla jsem si,vzala jsem si psíka po mamince a po návratu druhy den nás vyhodili z bytu, psa neakceptuji.Dalsi rána pod pás.Uhadali jsme to na 3 měsíce nez si něco najdeme.Stehovali jsme se v dubnu do nového. Děkujeme bratru od přítele že nám pomohl.Padla jsem na kolena v unoru a zustala doma na tyden ,jak zlomeny parez.Bez chuti,radosti a vycerpani z toho vseho co se prihodilo.A diky Bohu abych se nahodou nezacala radovat predcasne letos v srpnu jsem se těšila že konečně budem mít miminko...A nebudem.Po třetí,druhá operace a čeká mě už jen umělé oplodnění. Díky bože za vše co jsi mi dal a vzal.A nech mě na chvíli nadechnout prosím.Netusim co bude dál a ani to nechci vědět,jen musíme bojovat a občas se na vše vykašlat a myslet na svou duši co chce a co potřebuje udělat pro sebe a druhé. Boli to a bude!Ale uklidní se to časem.Preju Všem tady hodně sil,dobrých rozhodnutí a děkuju že můžu sdílet můj příběh,možná ne v detailech ale celý. Děkuju

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?