Našla jsem si tento článek, protože mi umřel můj milovaný pejsek francouzský buldoček (9 let) a já ve svých 33 let s dvouletou dcerou nemůžu fungovat,nemyslím na nic jiného celý dny.Četla jsem,abych pochopila,že na světě se stávají horší věci a musím začít se radovat s dcerou ze života, cítím smutek a bezmoc,bylo to nečekané. Říkám si jestli by mi nepomohlo najít v útulku podobného a dát mu stejný jméno,nebo začít znova od štěněte a nebo vubec,protože mi ho nic nenahradi.Az mi umřou rodiče, nedokážu si to predstavit.Paní Jana,co psala tento článek,tak má můj největší obdiv a přeju ji ať tu bolest překoná,a věří že se maminka nemusela bát že tam ji je lépe a věřím v reinkarnaci,v zas nový začátek ( prý jich můžem mít až deset)..
