Dobrý den, je mi 18 let a v srpnu mi umřela maminka. Prohrála svůj boj s rakovinou. V dubnu jí našli nádor na ledvině s tím, že stačí operace a pak už ji budou jen hlídat. Jenže zjistili, že nádor už metastázuje do plic a ledvin. K tomu ještě měla plicní embolii. Nic s ní nedělali, nikdo ji neléčil. Chemoterapie prý nebyli možné, takže jí nakonec potvrdili biologickou léčbu. Jenže tohle všechno trvalo až do června, kdy 2 měsíce s maminkou nic nedělali. Když měla jít na první bioléčbu, našli jí metastázi na mozku (s tím, že tam nebude moc dlouho). Poslali nás do Prahy na Gama nůž, kam jsme jeli hned za 4 dny. Mysleli jsme si, že to začne být všechno dobré. Maminka tam měla zůstat přes noc s tím, že druhý den ji udelají zákrok a hned si ji odvezeme domů. Druhý den nám volali, ať si pro ni přijedeme. Mysleli jsme si, že už má po zákroku, tak jsme byli nadšení, že s ní konečně něco začali dělat. Bohužel v nemocnici nám řekli, že zákrok nemohl proběhnout kvůli dýchacím potížím, které způsobují metastáze. Tam nás poslali zpátky k našemu onkologovi, že prý na to pomůžou prášky. Ten nás ovšem poslal na internu, že jí tam dají krev a za pár dní se to zlepší. Bohužel druhý den jsme za maminkou přijeli a akorát jsme se s ní stihli naposledy rozloučit.
Bojím se, že se s tímhle nikdy nedokážu vyrovnat. Stále mě dohání myšlenky, že jsme třeba mohli něco udělat, aby tu a námi byla aspoň o trochu dýl.