Vím,co cítíte.Prožila jsem téměř totéž v r.1992.Syna mi před mýma očima srazilo auto,dávala jsem mu první pomoc.Po převozu do nemocnice ho operovali a po 11 dnech na ARO mi zemřel.Řekli mi,že měl zlomeniny na lebce,spodina lebeční a klenba lební,zemřel v hlubokém bezvědomí.Měl 13 let,doma 8 letou sestřičku,která u nehody také byla.Dodnes se s tím nemůže vyrovnat.Mi se po 3 letech narodila další holčička,já jsem ten stres odnesla se zdravím,po 12 letech jsem onemocněla na rakovinu.Po roce léčby jsem se z toho dostala a 10 let jsem relativně zdravá.Nyní onemocněl manžel na rakovinu,ale přišlo se na to již pozdě.Má metastázy v kostech a pokytují mu jen paliativní léčbu a opiáty od bolestí.Myslím,že toto je odraz toho velkého šoku a stresu,který jsme prožili.
