Zdravím vás všechny! Brouzdala jsem po internetu a narazila na tuto stranku.. taky bych se s vámi chtěla podělit o můj příběh...:( Ačkoliv byl stejně smutny jako ty ostatní... Mé mamince 21.8.2009 diagnostikovali rakovinu plic.Byla to velmi agresivní reakce a nedalo se nic dělat.. nepomohla by terapie ani ozáření.. Dodnes obdivuju svou maminku a stále to slyším jako by to bylo tenkrat... Když nam pan doktor mel ricz cim amminka trpi..(ackoliv sme ji do nemocnice vezli pouze s bolavymi zady) rekli nam prave tu straslivou zpravu.. a kdyz to rekli.. tak moje maminka byla hrozne statecna.. sedela na posteli a ja plakala a nebyla sem k utiseni,.. ona se jen usmala a rekla.." Simonko neplac,my se z toho neposerem"...Slysim to porad.. Myslela si ze to zvladne a mela ohromnou chut zit...nechtela od nas odejit..Ale 23.11 podlehla... Nestihla jsem ji o 10 minut.. otevrela sem dvere jejiho nemocnicniho pokoje a osetrovatele me posilali ven.. rekla jsem ze jsem dcera tak em pustili... V tu chvili mi doslo ze uz je po vsem.. poprosila jsem je jen o chvilicku abyhc s ni mohla byt sama.. Drzela sem ji tam za ruku,libala ji an celo a rikala jak ji mam rada.. a přesto,že byla mrtvá,si sem jista ze me slysela....
