Nikdy bych netusila, ze jednou naleznu prave tento web a budu na nej nekdy psat prispevek. Jako slecna, co zalozila toto vlakno se i ja pridavam s vekovou hranici. tez mi je 21 a opetovne se setkavam se smrti, nyni mam na svete jen dva bratry o 10 let starsi a o me se nezajimaci a tatinek ktery bydli 100km ode me a jiz ma tri roky svuj vlastni zivot.
Je tomu necely 4 mesice co me opustila na krasna, hodna a naprosto uzasna maminka. Na kterou nikdy nezapomenu a ani na okolnost toho dne, tydne. tohoto celeho casu.
Stalo se to na jare, zapomnela jsem na mamincin svatek pres sve vlastni "starosti", kdyz mi to maminka predhodila, ze je tomu jiz tyden, co jej mela a ja se ani neozvala zastydela jsem se, a vymyslela nahradni plan. Vezmu maminku na vylet.
Bohuzel jsem mela jednu z nejhorsich pubert jakou jsem mohla mit, v dobe nejvetsiho rozkvetu jsem doslova nesnasela maminku, nechtela jsem jeji lasku, rady, pohlazeni.. chtela jsem at je po mem za kazdou cenu. nyni s pdstupem casu mohu maminku jen obdivovat jakou se mnou mela svatou trpelivost a zasnu nad tim jakou jsem mela volnost. Az ted vidim jak stastne jsem mela detstvi.Jak statsne detstvi mi pripravila prave ma maminka. Puberta s vekem odesla stejne rychle jako jsem se v 18ti sbalila a zkusila bydlet sama. V dobe kdy jsem se stehovala od maminky mela tesne po rozvodu a od te doby jsem opet nalezala cestu k tehle jedinecne osobe. A muzu rict ze za ty posledni tri roky jsem zazila nejhezci leta, .. ale odvracim se od tematu kdy jsem zapomnela na jarni svatek a rozhodla se ze vezmu maminku na vylet i s jejim a mym pritelem.
Ale opet se vymstila ma zmrklost a tvrdohlavost, i kdyz priteli nebylo dobre presto jsme nasedli do auta a jeli smer skunzen Bubovice, pamatuji si mamincin smich a nadsenost z noveho mista a z "rodineho" vyletu, jedla spokojene rizek na skale, okolo behali nasi psi. Vsechno bylo krasny do ty doby nez sem se lehce pohadala s pritelem na tema odjezd domu a nase vecerni prohlidka bytu, / chteli sme se s pritelem sestehovat/ nakonec bylo jako vzdy po mem a misto mamincinyho navrhu at je odvezeme do prahy vecer sme vyjeli drive.. a to byla ta osudova chyba
Pamatuji si jak jsem puvodne chtela pustit maminyho pritele do predu na misto spolujezdce, ale nakonec jsem si to rozmyslela a usedla dopredu. Po najezdu na dalnici mi probehla znenadani myslenka - co kdyz ted umru, a pet minut na to jsem znudene sledovala provoz na dalnici a pred nama modou dodavku.. kdyz v tom dodavka bez varovnych svetel hodila mysku a my v rychlosti 130km v hodine narazili do stojici neoznacene sanitky. Pripadalo mi to jako blba hra nebo film, vidim auto jak odboci, pak hrozna rana, slysim mamincinu posledni vetu.. " do prdele" opet hrozna rana a najednou jen hluk, lidi, snazila jsem se v duchu poskladat dohromady zda jsem pohromade, plivala jsem zuby a krev do erbegu, ale at sem delala, co jsem delala, nehla jsem se, byla jsem napasovana pod palubni desku, na me sedacka na ktere jsem sedela, vsude erbegy a ma? krev. Ve chvilku kdy nase auto dorotovalo, nez k nam pribehli lekari a hasici, jsem slysela jen chrceni a skuceni, zjistila jsem ze to neskucim ja, otocila jsem se jak nejvic jsem mohla a jak pas u sedacky mi dovolil a videla jsem maminyho pritele, jak ma hlavu mezi prednima sedackama, ze ktere tece krev, maminka bezvladne lezela vedle nej, pritel lezel na volantu a pravacko sviral stale radici paku, zacla jsem hrozne kricet (myslela jsem ze umru, a nejvic ve chvilku, kdyz jsem byla stale napasovana v aute, ktere zalo najednou horet. to jsem byla skoro histericka.. nastesti vse probehlko rychle. za chvilku me vypacili a vystrihali z auta a vytahli ke svodidlum, kde byla pani co jiz vyndala z auta meho psa / pritelovo stene neprezilo bohuzel/ ktery nevedel co si ma myslet, ale choval se ukazkove a ani nehlesl nic. Pamatuji si nez me vyndali, kdyz vyndali maminyho pritele a meho, kteri byli jiz na nositkach a byla jim poskytovana prvni pomoc, tak jsem se otocila a videla jsem, jak ji zachranari nechali jen tak lezet, rvala jsem na ostani, proc se nestaraji jeste o moji maminku. Proc se zajimaj o me, kdyz ona tam jen lezi..jelikoz ja sama jsem nebyla bez zraneni jako prvni a jako jedinou, co byla pri sobe celou dobu odvezli do prahy do nemocnice, .. vim jak jsem byla u tech svodidel nevedela jsem, co se deje, kdy se dostanu domu kde je kdo a co komu je, jezdili auta okolo a spousta lidi se ani nepodivala a kdo se podival ten mel rozhorceny pohled... kdyz me davali do sanitky nechala jsem si podat tasku a jeste schovala do kapsy telefon, ktery jsem mela po dobu prijmu u sebe i v dobu, kdy mi roztstrihali obleceni, aby mohli osetrit mou zlomenou ruku a ostatni sramy. Pak uz jen si pamatuji jak jsem volala tatinkovi, kterej na me spustil jeho " ahoj siso".. ztuhnul az ve chvilku, kdyz sem se do telefonu rozbrecela, ze jsem mela hroznou autonehodu a ze nevim, co je s kym ani s maminkou. tatinek byl behem hodiny take v praze, jeste me zastihl pri vsechn vstupnich vysetreni, nez me zrentgenovali, jiz byl u me i bratr, prvni noc v nemocnici byl hroznej, porad jsem chtela vedet, co je mamince, protoze se o ni nikdo nestaral a co je s pritelem a podobne, ten vecer jsem mela komlplikace, zvracela krev a proto jsem mela o den odlozenou operaci prave ruky. kdyz se mi stav stabilizoval i po operaci natolik aby mi mohli rict pravdu, tak prisel tatinek a potvrdil mi me nejcernejsi myslenky. potvrdil ze maminka nezije, a tak jsem stravila na aru nekolik probrecenych dnu, kdy me chodili objimat sestricky a rozveselovat pritelovi pratele...
Nyni je to skro ctyri mesice, po zdravotni strance nejsem na tom moc dobre, beru jiz Vami zminovala antidepresiva, porad nejsem dohojena a dovylecena, ale mam pritele..
Pritele jsem trosku vynechala z pribehu, .. byl par dnu v komatu a tri tydny v nemocnici. Tyden byl na pokraji smrti, kdy si mysleli, ze praskla lebka bude mit nasledky na jeho mozku. V den kdy se po me zeptal, jsem podepsala revers a odesla z vlastni nemocnice, abych videla sveho Michala. Kazdy den po tri tydny jsem byla v motole 8 hod jako vlcice u jeho postele az do doby, nez ho pustili domu. Ke me domu, uz se ani nevracel k sobe, nastehovala jsem si ho k sobe. Bohuzel to neni tak ruzove jak to zni, oba trpime depresemi, on vycitkami ze ridil auto a ze v nem zemrela ma maminka, dale se to resi s policii a nici ho obvineni, ktere na nej spada jen proto, ze policie nenasla dodavku, ktera zapricinila nais nehodu a ani se nikdo neohlasil. proste ridic ujel. obcas si hodne vjedeme do vlasu a ani nevim jake to bude do budoucnosti, protoze vycitky se v me hlave rodi a ja je neumim zapudit...
Maminej pritel je stale v nemocnici / 4 mescie/ a jeste ho par mesicu ceka, je na dne z toho ze prisel o zenu jeho zivota, skoro se snim ani uz nemuzu vidat jelikoz si me plete s maminkou, pise vyderacne sms a podobne.
Neni den, kdy bych si nepoplakala, neni den kdy sebou netrhnu kdyz slysim skripet brzdy aut, neni den kdy nemam chut bolesti kricet. dneska jsem byla od pohrbu prvne na mamincinym hrobe, porad tomu neverim, ze tam lezi, ze me uz nechytne za ruku. Koho uz ja na svete mam ,kdyz sem mela jen ji? uz nikdy nenajdu cloveka ktery by me tak miloval a podporoval jako ona. Mohu jen doufat ze jednou budu aspon z casti tak dobra matka jako ona byla me. Maminko, chybis mi a miluju te.. lituju toho ze jsem Ti to nerikala vickrat, ale dekuji za ta leta, co jsi se mnou byla..
