Před osmi lety mi zemřel manžel po rakovině. Tehdy mi bylo 33 let. Máme spolu dva syny. Před třemi lety jsem se znovu vdala a mám ještě dalšího, dvouletého, syna. Teď jsem na mateřské dovolené a minulost na mě tak nějak víc doléhá, někdy se cítím v pořádku, ale někdy jsou vzpomínky na mého prvního manžela velmi bolestivé. Musím ještě také říci, že v mých osmnácti letech mi zemřel můj tatínek, měl mě velmi rád a rozuměli jsme si. Nedávno jsem také zjistila, že jsem adoptovaná, to se mnou také docela dost pohnulo. Máte-li někdo podobný osud jako já, tak mi prosím napište, jak jste toto zvládli, já už kolikrát nevím, kudy kam.
