Maminka mi chybí už 10 let a vyrovnala jsem se s tím až v mých 25 letech. Nejdříve jsem si to nepřiznávala,že už jí neuvidím.Viděla jsem ji všude a nikomu nevěřila. Pak jsem hystericky brečela sama a nikomu se nesvěřovala - nikdo vevěděl jak reagovat.
Teď už mam jen skreslené vzpomínky. Pořád o ní mluvim jako by tu byla semnou. Byla jem u psychiatričky a ta my moc pomohla se situací konečně vyrovnat.Psala jsem jí dopisy co by jsem jí ještě řekla a udělala.Chybí mi. Ta skvělá doktorka mi dala i léky..Jsem proti medikaci,ale nyní jsou moderní léky .Kromě toho mi je dávala nezbytně dlouhou dobu.Záleží na doktorovi.Když někomu věřím, tak ho poslouchám.Moc mi pomohla...
In reply to Upřímně řečeno, nevím. Od by Anonym (neověřeno)