Péče doma: najměte sestru

Vaše maminka už nemocniční léčbu nepotřebuje, příští týden ji pustíme domů. Jenomže co si počít s člověkem, který prodělal mrtvici a potřebuje celodenní péči, je po komplikované operaci nohy nebo trpí těžkou cukrovkou? Variantou je samozřejmě léčebna pro dlouhodobě nemocné. Ať již ta, která spadá pod konkrétní nemocnici, nebo soukromá. U obou typů většinou narazíte na dva základní problémy: plná kapacita nebo vysoké finanční nároky. Nevýhodou je i neosobní prostředí či problematické zacházení se seniory.

Druhou možností je vzít si po poradě s ošetřujícím nebo praktickým lékařem oslabeného příbuzného domů, umožnit mu návrat do jeho bytu a zajistit mu takzvanou domácí péči.

Jestliže je příbuzný alespoň trochu pohyblivý, může využít služeb domácí péče. Poskytují ji specializované agentury nebo oblastní charity a jejich návštěva je vhodná například u těžkých diabetiků, pacientů, kteří v nemocnici prodělali náročnou onkologickou léčbu nebo se doma zotavují třeba po amputaci končetin. Co zaměstnankyně-zdravotní sestry v tomto směru dokážou? Mohou například dotyčnému píchat inzulin, převázat ránu a ošetřit proleženiny, umějí odebrat krev, postarat se o pacienta s vývodem nebo podat léky onkologickému pacientovi. Umějí také zastat jednoduchou rehabilitaci.

Službu domácí péče předepisuje prvních 14 dní po propuštění z nemocnice tamní lékař, o dalším postupu pak rozhoduje praktik. Péče sester vás nebude stát nic, když se spokojíte se třemi návštěvami, respektive maximálně třemi hodinami starání se denně.

Komplikovanější je situace ve chvíli, kdy je příbuzný po návratu z nemocnice kromě potíží s původním onemocněním dezorientovaný anebo trpí například nějakou z forem demence. Takoví lidé většinou potřebují intenzivnější péči a návštěva ošetřovatelky třikrát denně nestačí.

Volbou může být v tomto směru pečovatelka. Své služby nabízejí například na adrese www.pecujici.cz, ale třeba také v časopisu Annonce. Často jde o zdravotní sestry. Se seniorem pobývají většinou pět až osm hodin denně kromě víkendů, pomohou mu s oblékáním, nákupem či hygienou. Konverzují s ním, v případě zájmu dělají doprovod na procházce. Za svou práci požadují mezi 70 a 200 korunami za hodinu. Jde o sociální službu, na kterou zdravotní pojišťovny nepřispívají. Nesoběstačný člověk ale může požádat o sociální dávku, takzvaný příspěvek na péči.

Jak v předstihu zjistíte, zda je pečovatelka schopná a pečlivá? „Jen těžko. Pro tuto práci se nepožaduje žádná kvalifikace. Můžete po ní chtít jen výpis z rejstříku trestů,“ říká přednostka Geriatrické kliniky při Všeobecné fakultní nemocnici v Praze profesorka Eva Topinková. Služby pečovatelek nabízí kromě jednotlivců i charitní pečovatelské služby, obvykle za ně zaplatíte o několik desetikorun méně, než je strop daný vyhláškou ministerstva práce a sociálních věcí a než si účtují pečovatelské agentury.

Rodina, která je schopna se o svého seniora postarat večer, ovšem nikoliv přes den, může využít denního stacionáře. Péče včetně stravy stojí podle míry soběstačnosti například v Domově sv. Karla Boromejského v pražských Řepích 200 až 400 korun denně. Čekací doby na přijetí se mohou lišit, například do tohoto zařízení se ale dostanete hned „V současné době tu máme asi dvacet seniorů, jedné paní je dokonce 101 let,“ usmívá se vedoucí stacionáře Miroslava Jaroševská.

Délka pobytu závisí na rodině. Do stacionáře mohou docházet, dokud se jejich stav nezhorší tak, že potřebují specializovanou lékařskou péči — převážně center pro léčbu Alzheimerovy choroby nebo nemocnic.

Čím se klienti stacionáře celý den zabývají? V rámci možností cvičí, chodí na zahradu, zabývají se ručními pracemi a hlavně trénují paměť. Kdo zrovna nemá chuť nic dělat nebo je unavený, může se jít natáhnout.

Kontakty na denní stacionáře najdete na internetu, poradit vám mohou i na sociálním odboru. Vyzkoušejte si, zda se postaráte. Zcela specifická je potom domácí péče o příbuzného, který po hospitalizaci ležel několik měsíců v léčebně pro dlouhodobě nemocné například s ochrnutou částí těla a má problémy s vyměšováním. Jeho stav je vážný, žít může ještě dlouho.

Rodiny, které si chtějí vzít svého člena do domácí péče, by podle profesorky Evy Topinkové měly velmi promyslet, zda každodenní péči zvládnou. Nejen po odborné stránce, ale i fyzicky a hlavně psychicky. „Každému, kdo přemýšlí o péči o takto nemocného člověka, říkáme: choďte za ním do léčebny každý den, učte se, jak se o něj postarat, pořiďte si potřebné pomůcky, například polohovací postel nebo pokojové WC. Vyzkoušejte si i víkendový pobyt doma, ať víte, co vás čeká,“ vypočítává profesorka Topinková.

Rady, jak se o nemocného starat, nejlépe získáte už v nemocnici. „Je důležité, aby se rodina nenechala odradit a spojila se v nemocnici s ošetřujícím týmem, se kterým bude moci probrat detaily domácí péče,“ radí Topinková.

Pokud je pacient alespoň trochu samostatný, stačí ošetřovatelská péče třikrát denně.