15

Jak říct člověku s mentálním postižením o smrti a poznat, co prožívá?

Říct někomu o smrti blízké osoby je vždy obtížné. Je-li onou osobou právě člověk s mentálním postižením, je dobré mít na paměti několik doporučení.

Poslední aktualizace stránky proběhla dne 24. 9. 2015, verze pro tisk (tato kapitola)
  • Snažte se tuto smutnou zprávu neoddalovat. Jestliže mu o smrti neřekneme co nejdříve, hrozí riziko, že se o ní náhodou dozví od jiných lidí, nebo se bude cítit odstrčený, protože se to ostatní dozvěděli dřív.
  • Najděte si klidné místo, kde se člověk s postižením bude cítit příjemně.
  • Pečlivě si připravte první větu. Řekněte například: „Musím ti říct něco smutného.“
  • Říkejte pravdu.
  • Používejte jednoduchá vyjádření, kterým podle všeho názoru porozumí. Například raději používejte slovo „zemřít“ než „odejít na věčnost“ apod.
  • Snažte se vyhnout větám, které by mohly být mnohoznačné. Například řekněte „Tvého psa přejelo auto a zemřel,“ nikoli „Tvůj pes odešel“. Řekněte „Zemřel dědeček“, místo „Ztratili jsme dědečka“.
  • Uvádějte jednoduché detaily, které mu usnadní orientaci. Připomeňte mu drobnosti, které už možná viděl nebo slyšel. Například řekněte: „Pamatuješ, jak tvoje maminka nemohla mluvit, když jsme jí včera viděli, a jak hodně spala? V hlavě totiž měla nemoc. Říká se tomu mozková příhoda. Dneska měla další mozkovou příhodu. Doktoři se jí snažili pomoct, ale nepodařilo se jim to, protože byla moc nemocná, a umřela.“
  • Zeptejte se, jestli má nějaké otázky.
  • Ujistěte ho, že mu pomůžete vy i ostatní.

I v dlouhodobém horizontu očekávejte reakci na ztrátu. Nemusí nastat okamžitě a může probíhat zcela jinak, než byste čekali. Může se zdát, že někdo se se ztrátou vyrovnal, a potom o mnoho měsíců později přijde nová reakce na zármutek. Někomu trvá dlouho, než si uvědomí skutečnost, že blízký člověk zemřel a už se nevrátí. Teprve pak přijde opravdový zármutek.

Podělte se s o své pocity a ptejte se, jak se váš blízký cítí – může totiž trpět v tichosti. Pokud téma smrti neotevřete vy, člověk s mentálním postižením to možná neudělá, protože si bude myslet, že toto téma je tabu nebo že ostatní budou smutní, když o tom začne mluvit. Může mít ale nějaké nezodpovězené otázky, matoucí sny a pocity, s nimiž se musí vyrovnat sám, pokud mu nikdo nenabídne pomoc.

Buďte vnímaví. Poslouchejte, co vám váš blízký říká, ale také pozorujte, jak se chová. Jeho činy vám mohou prozradit více než slova. Někteří lidé s mentálním postižením vám nemusejí říct, že jsou smutní. Mohou se dokonce tvářit, že jsou v pořádku. Jejich chování vám ale často prozradí i nejniternější pocity. Položte si otázku, zda jeho chování odpovídá tomu, co vám slovně sděluje. Popisuje vám tento člověk příznaky, které se zdají jako reakce na smutek? Chová se netypicky? Je například tišší než obvykle? Tráví více času o samotě? Vyskytují se u něj neočekávané výbuchy agrese? Má problémy v práci? Má nevysvětlitelné zdravotní potíže (např. bolesti hlavy nebo břicha)?


Pokračujte ve čtení