Partner onemocněl rakovinou, stáhl se. Pak jsem zjistila, že táta skončil léčbu rakoviny. Jak to unést?

Odpověď na dotaz ze dne 2. března 2021 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, je mi 22 let a studuji. Za poslední měsíce jsem toho zažila snad až moc na svůj věk. V září byl můj partner diagnostikován s rakovinou, následovaly operace, chemoterapie. Kvůli situaci s koronavirem jsem mu ani nemohla být na blízku. Po dlouhých léčeních byl partner vyčerpaný, snad se vyléčil, ale bylo mu zjištěno poškození a infekce jater, které vyžadovaly okamžitou operaci. V té době mě partner opustil, aby se soustředil na sebe a na své zotavení, s tím, že poté se snad vrátí. Jen o několik dní později jsem v šoku zjistila, že můj táta také nemocný s rakovinou už vzdal léčbu, zatímco já žila v domnění, že je jeho stav stabilizovaný. Nyní už prakticky nejí, moc nepije, léky nebere, moc toho nenamluví, nic ho nezajímá. Některé dny jsou horší, jiné lepší. Nemám tušení, kolik času mu zbývá, nikdo mi žádné informace nedá. Po prvotním šoku, kdy jsem se ho proti jeho vůli snažila do těchto věcí nutit, už to nedělám a svým způsobem jsem přijala, jak se rozhodl, nechci, aby se trápil. Když jsem s ním, cítím skoro až zvláštní klid, jen že jsme spolu. Když ale přijdu domů, cítím se vyčerpaně, nejsem ničeho schopná, měla bych studovat, ale na to nemám ani pomyšlení. Někdy je mi až fyzicky zle po návštěvě. Je to zatím jen pár dní, co jsem toto všechno zjistila, a už teď si přijdu na pokraji svých sil, nevím, jak dlouho to ještě bude trvat a jak to vydržím. Trápím se a v duchu vyčítám partnerovi, že mě opustil, když slíbil, že v těchto chvílích se mnou bude, když jsme prvě zjistili tátovu diagnózu. Na druhou stranu ale chápu jeho potřebu samoty a jisté sobeckosti, protože nyní sama si taky nedokážu představit, že bych měla ještě s někým komunikovat. Nemám na to prakticky energii. Myslíte, že je to normální? Až tatínek odejde, tohle všechno se ještě prohloubí... Prosím o radu, jak se zachovat a docela ze situace nezešílet. Děkuji. Adél
Adél

Dobrý den,

je opravdu moc těžké, že Vás potkalo tolik trápení najednou: nemoc tatínka a jeho odcházení, nemoc partnera a rozchod. Není divu, že se nyní cítíte velmi vyčerpaně. Každá z těchto záležitostí vyžaduje dlouhý čas na vyrovnávání, a když se to sejde, může mít člověk pocit, že reaguje přehnaně, ale je to odpovídající reakce na tak extrémně náročné období. I když chápu, že je to velmi nepříjemný stav, obrovská únava je po prožité, při právě prožívané nebo dlouhodobě očekávané zátěži namístě.

Vaše reakce je normální. Tělo i psychika reagují na nadměrnou zátěž velkou únavou. Tím se s celou situací vyrovnávají a navíc Vás chrání před další zátěží – nemáte na ni prostě sílu.
Dovolím si Vám dát nějaká doporučení, i když dávat rady by mi přišlo poněkud namyšlené – nikdo jiný kromě Vás přesně neví, co teď potřebujete. Proto bych Vám doporučila zaměřit se na Vaše potřeby, ať jsou jakékoliv – odpočívat, mluvit s lidmi, jen když to zvládnete, pohyb venku, když to půjde, klid, sdílení s přáteli, odmítnutí naslouchat starostem (či radám) dalších lidí nebo něco úplně jiného. Některým lidem práce či studium pomáhají, některým se vyplatí i v těchto oblastech zvolnit nebo je přerušit. Nevím, co by vyhovovalo Vám, ale je dobré brát své pocity vážně. Je prostě potřeba vyjít si vstříc, abyste toto náročné a smutné období prošla. Pokud na to máte sílu, návštěvy u tatínka Vám doporučuji, abyste se mohli rozloučit. Když se na to nebudete cítit, i v tom si někdy zkuste vyjít vstříc, opravdu nejde vydržet všechno.

Píšete o svém předpokladu, že se po tatínkově smrti vše prohloubí. Je možné, že opravdu budete cítit další velkou ztrátu. Zároveň už teď pracujete na loučení s tatínkem a je možné, že v některých okamžicích budete moci zažívat i úlevu – nejen proto, že tatínkovo trápení skončí, ale také už bude za Vámi to, čeho se nyní obáváte. Očekávání je někdy o dost horší než samotná událost. V každém případě se můžete připravovat na toto období tím, že se naučíte chovat k sobě laskavě a ohleduplně, jako k člověku, který zažívá ztrátu a bolest.
Určitě bych Vám také doporučovala využívat pomoci a podpory druhých lidí. Počítala jste s podporou svého partnera a ten Vám ji nyní nemůže poskytnout. Tak jako jste se nyní obrátila na naši poradnu, můžete se obracet na druhé lidi, kteří by s Vámi mohli být v této obtížné době a pomohli Vám buď prakticky (nákup, vycházka, podpora ve studiu) nebo by s Vámi zvládli sdílet Vaše trápení či by přinesli pochopení pro Váš současný stav.

Zuzana Vondřichová