Maminka zemřela po těžké nemoci. Přála jsem jí úlevu, ale nyní si to vyčítám a mám o ni strach. Patří to k truchlení?

Odpověď na dotaz ze dne 30. června 2020 zobrazit původní dotaz
Dobrý den, včera mi zemřela maminka po dlouhé a těžké nemoci. Staraly jsme se o ní se sestrou dokud jsme mohly, ale poslední měsíc jsme to už nezvládaly pro velké bolesti, které měla. I ona už si přála být někde v paliativní péči. Chodily jsme jí navštěvovat, mohla jsem u ní spát celý víkend za což jsem byla šťastná, spala jsem u ní i poslední dny a byla s ní až do úplného konce. Měla velké bolesti a já si přála a modlila se, aby už odešla a tolik netrpěla. Včera zemřela a já pořád vidím její vystrašené oči, slyším jak nemůže celé noci dýchat a přitom mám obrovské výčitky, že jsem si přála, aby už zemřela a skončilo její, ale i naše trápení. Myslela jsem, že se nám uleví, když už nebude trpět. Ale tolik si to vyčítám, je mi to tak moc líto. Mám pocit jako bych jí zradila pro svůj klid. Je mi vlastně i špatně z toho, že jsem tam usnula vedle ní místo toho, abych o ní víc pečovala a třeba jí držela za ruku a zvlhčovala ústa. Mám o ní pořád obrovský strach, milovala nás a já nevím kde je. Doma mám dvě malé děti, hodného muže, ale jsem pořád jak ve snu. Je tohle normální fáze truchlení? Stává se, že si člověk pak musí projít fází výčitek, i když racionálně ví, že se snažil a miloval? Chtěla bych cítit smutek a vzpomínat na maminku jak vypadala, když byla zdravá místo toho cítím smutek, výčitky a vidím jak odchází.
Markéta

Dobrý den, vážená paní Markéto.

Vážím si důvěry, se kterou se na nás obracíte. Před pár dny Vám zemřela maminka a Vy se prokousáváte prožitky spojenými s jejím odchodem. Přijměte prosím nejprve mou upřímnou soustrast. A přijměte také ocenění – za neuvěřitelné nasazení, které jste mamince věnovala, za každodenní péči, starost a vytrvalost. Zůstala jste s ní do posledních chvil, vytrvala jste, i když už to lidsky bylo velmi těžké. Nemám dostatek slov, abych vyjádřila, jak obětavě a statečně jste se o maminku starala a jak moc si toho vážím.

Mám dojem, jako by teď ve Vašem nitru promlouvaly dvě části Vaší duše. Jedna laskavá, která soucítila s maminčiným trápením a přála jí, aby skončilo, aby jí bylo dobře. A která ví, že jste udělala, co bylo ve Vašich silách. A druhá část, která kriticky hodnotí všechno Vaše počínání a vyčítá Vám, že jste maminku „zradila“ a neposkytla dokonalou péči. Představuju si, že tato kritická složka Vás provází už nějaký čas a byla Vám užitečná – jak jinak byste dokázala tak dlouhou dobu upozaďovat své potřeby a věnovat tolik energie a starostlivosti mamince? Bez „musím“ (tedy silné vůle a smyslu pro odpovědnost) byste to nedokázala! Jen Vás patrně zaskočilo, jak silná tato složka je a že věci zažíváte jinak, než jste si představovala.

Máme zkušenost, že po tak náročném období péče o umírajícího trvá nějakou dobu, než různé části naší duše najdou novou rovnováhu. A toto období hledání stability bývá provázeno pocity úzkosti (ty bývají vyvolané tím napětím mezi jednotlivými složkami naší duše). A máme také dobrou zkušenost, když si člověk udělá chvilku pro sebe a jen sleduje, co „říká“ která část jeho nitra. Nehodnotí, nesnaží se něco zařadit, jen se snaží zaslechnout, s jakými různými myšlenkami se jeho duše vyrovnává. Doporučila bych, pokud to u Vás bude možné, udělat si takovou chvilku pro sebe třeba každý den. Věřím, že zaslechnete i smutek a časem i hezké vzpomínky, jen jsou zatím upozaděné.

Zmiňujete i strach o maminku, kde je, co s ní teď je? Vlastně nikdo nevíme. A doufáme. Je to velké téma, na které Váš duch bude hledat odpověď. Možná nastal čas přehodnotit dosavadní přesvědčení. A možná je to otázka, které vyvolává další napětí ve Vašem nitru.
Máme také velmi dobrou zkušenost s tím, když člověk může s někým probrat, jak je mu na duši a co se honí hlavou. Možná máte takovou „vrbu“ v manželovi nebo některé kamarádce, možná víte o někom jiném, komu byste mohla důvěřovat… zkuste to. Samozřejmě existují i profesionálové, třeba na lince důvěry, s kterými můžete věci probrat. V Praze se schází i klub Podvečer pro pozůstalé, pokud je pro Vás dostupný, i sem je možno zavítat a načerpat od těch, kdo podobnou cestou už prošli.

Ještě Vás chci povzbudit k trpělivosti. Vím, že v rodině s malými dětmi se všichni těší, až se budete zase „normálně“ starat. Ale Vaše duše potřebuje nějaký čas, aby všechny zážitky vstřebala a našla novou rovnováhu. Zkuste požádat svého muže i ostatní, aby ještě nějakou dobu zastali kus Vašich povinností a dopřáli Vám tento čas. Potřebujete ho a zasloužíte si ho.

Paní Markéto, věřím, že Vaší mamince je teď lehce a dobře. Moc Vám přeju, abyste dobře prošla obdobím truchlení, našla úlevu a dospěla k nové rovnováze. Budu na Vás myslet.

Petra Hálková