Mikina 49
  (kontaktovat autora příběhu)
25. ledna 2022
Truchlení

ztráta manžela

zdravím Vás,minulý týden mi zemřel manžel,bylo mu 51let ,23 let jsme byli spolu,myslím,že to nepřežiju,nemůžu spát,ani normálně žít,neumím si představit,že se někdy vrátím do práce a běžného života

96 lidé vyjádřili účast.
Držte
  (kontaktovat autora příběhu)
3. února 2022
Držte se. Vím jak to bolí taky mi umřel před sedmi lety manžel relativně mlád. Byla to rána z čistého nebe. Nebyla jsem schopná ničeho Pohřeb vyběhávala dcera. Nechtěla jsem nikoho vidět a přemýšlela o sebevraždě. Věřte , že čím dřív se zapojíte do běžného žvota tím lépe. Ale nečekejte zazraky. Bolest nepřejde jen otupí ostré hrany a začnete to přijímat jako fakt. Bude to hodně dlouho trvat a vypláčete mnoho slz a až se jednou přistihnete že si na něj dokážete vzpomenout s úsměvem budete na dobré cestě. Ale občas budete plakat a cítit bolest už celý život. Mám nového přítele žiji spokojený život alei toto píšu se slzami v očích
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu)
27. ledna 2022
Dobry den sdilim vasi bolest nad ztratou vaseho manzela,je mi strasne moc lito co vas potkalo a rozumim vam co prozivate a,co citite ,ztrata nasich milovanych nas na dlouho vyradi z bezneho zivota,verte ze i me potkala nejvetsi zivotni ztrata pred osmi a pul mesici,verte ze neni jediny den kdy bych neplalala neni jedina chvile kdy bych na manzela nemyslela neni jediny okamzit kdy mi nechybi,verte ze i ja nemuzu spat,nejsem schopna normalne zit a fungovat,vim.ze to nikdy nepreboli a vim ze zivot bez nasich milovanych je prezivani bez smyslu cehokoliv.Vim jak strasne tezke to pro vas musi byt a je cas bohuzel nepomaha a z vlastni zkusenosti vim cim delsi cas od ztraty meho manzela ubehl tim horsi to pro me cele je,neumim vam napsat slova utechy ani povzbuzeni nic takoveho neni a nefunguje .....drzte se a hodne sil k zvladnuti toho nejbolestivejsiho.....

In reply to by Anonym (neověřeno)

Dominik
28. března 2022
Dobry den,pred rokem mi nahle a necekane zemrel tatinek.Znamenal pro me hodne.Nemuzu se s tim vyrovnat.Nedovedu si predstavit,ze ho uz neuvidim.Myslite,ze zesnuli opravdu nekde jsou Uvidime je jeste nekdy.
Světlana
  (kontaktovat autora příběhu)
26. ledna 2022
Milá Mikino, přijměte prosim moji upřímnou soustrast. Vim, o čem přemýšlíte, co cítíte a jak se bojíte. Mě manžel odešel před 9 měsíci a ještě pořád si pamatuji hrůzu těch prvních dní. Nebudu vám říkat že to chce čas a že zase bude dobře. Nesnáším zaklínadlo času. Vnímání času se úplně změní a nejlepší čas je ten, kdy se člověku povede usnout.
Jistě teď spánek nepřichází, ale usnete únavou a vyčerpáním. Určitě se do práce vrátíte a nakonec to všechno nějak zvládnete, protože prostě musíte. Je to ta nejtěžší cesta, kterou musíme projít samy, je dlouhá a já stále nevidím její konec. Jste na správných stránkách, podpora lidí se stejnou zkušeností alespoň trochu pomáhá. Moc na vás myslím, přeju hodně sil a rozhodně dejte vědět, jak se vám daří.
Paja
  (kontaktovat autora příběhu)
26. ledna 2022
Zdravím, dnes jsou to 4 roky, co manžel zemřel. Byla jsem na hřbitově a ted jsem
se zavřela doma . Bolí to moc, nevím jak jsem ty roky přežila, uteklo to, nějak se plácám
životem, ale někdy pod tíhou starostí mám pocit, že už to nedám a závidím mu klid,
je to rouhání, ale chybí tady. Pak se mi podaří se zvednout a jít dál. Nechci si nikomu stěžovat a někteří nechápou, že jsem se ještě nesrovnala, že se vyhýbám zábavám, lidem.
Asi jsem nepotěšila, je mi dnes moc smutno. ale chtěla jsem napsat, že se naučíte žít
s tou bolestí a smutkem. Nikdy to neskončí, ale zvládnete to. Mě pomůže se vypsat,
Nikomu tím neubližuji, nikoho nezatěžuji a mě se vždy uleví.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Hanny
  (kontaktovat autora příběhu)
27. ledna 2022
Dobry den pani Pajo,vim co prozivate a vim ze stejne jako vy budu dalsi mesice a roky prezivat v samote a bolesti,vsechny dny jsou stejne bolestne ,prazdne a beznadejne smutne,me pri smyslech drzi kazdodenni komunikace se Svetlankou ktera prisla o sveho milovaneho manzela prede mnou a verte mame to obe kazdy den stejne bolest ,smutek beznadej,vzajemne si davame silu zvladat zakladni veci beznych dnu,obe vime ze samota a smutek jsou nasim.kazdodennim spolecnikem.Mam dny kdy jen placu a ptam se proc mam dny kdy se me zmocnuje panika a seprese,mam dny kdy se nemuzu nadechnout s zmocnuje se.me hysterie a absolutni zoufalstvi....myslim na vas ....drzte se..
Alca
  (kontaktovat autora příběhu)
25. ledna 2022
Dobrý den, upřímnou soustrast. Mě zemřela maminka, začátky truchleni jsou vždy moc těžké, každý si tím musíme projít i když se to teď zda nepredstavitelne. Zkuste být co nejvíc se svými blízkými, nakoupit si nějaké knížky o smrti, to mi pomohlo. Myslím na vás at je vám brzo lip.