Michaela
19. července 2021
Bolest

Těším se na smrt své matky.

Našla jsem tento web a doufám, že se mi uleví tím, že se zde mohu vypsat. Moje matka už není mojí matkou. Trpí frontotemporální demencí, odmítá se léčit, odmítá se čemukoliv podrobit, je zlá.
Nechci se dále vypisovat, moc mne to bolí, že již nemám maminku, která by mi byla oporou a dokázala být ke mně laskavá. Tatínek zemřel před dvěmi lety s alzheimerovou demencí a poslední tři roky si pamatoval jenom mne a stále mi vyznával lásku, jakkoliv jsme před tím měli komplikvoaný vztah, všechno jsme si odpustili. S matkou a její zlou nemocí, zlou povahou, zlobou směřovanou jenom ke mně, byť jsem její jediná dcera je situace naprosto bezmocná a mně nezbývá nic jiného, než se těšit na její smrt a úlevu, kterou přinese, protože její život je založen pouze na vršení špíny (reálné, vrší pod sebe i pomočené vložky), lží a potíží. Nevím, jestli je to pochopitelné a je mi to asi už i trochu jedno, jen jsem Vám chtěla napsat, že smrt je vykoupením pro blízké, které člověk na konci života mučí. Nepomohou ani hezké vzpomínky, jsou zničeny. Jediné po čem toužím je, abych nebyla zničena já, můj zdravý rozum, mé děti a moje manželství. Děkuji za projevení jakékoliv účasti.
PS - soud o zbavení svéprávnosti se vleče

133 lidé vyjádřili účast.
jana
  (kontaktovat autora příběhu)
8. srpna 2021
Milá Míšo,chápu Vše pocity neodsuzuji je...Nemoc,kterou postiha Vaší mmainku je velmi zlá a zákeřná,mění postupně celou osobnost..již několik let pracuji jako pečovtelka v domově seniorů s Alzheimrerovou chorobou a vím jak je velmi těžké pro nemocné a pro jejich okolí s touto chorobou žít.Ráda bych Vám řekla,že Vaše mminka., byt se nechová dobře Vás potřebuje,víc než kdykoliv předtím.Představte si,že se probudíte nevíte kdo jste kam jdete co mate dělat,kdo přišel .....lidé prožívájí strach,paniku,zoufalství.Pokud je pro Vás situce nezvládnutelná požádejte o umístění do domova senioru,pracovníci jsou zde školení a sociální prcovnice Vám pomůžou vyřídit zbavení svéprávnosti....Přeji Vám hodně trpělivosti a síly,kdyby jste cokoliv pořebovala ozvěte se--
Robert
27. července 2021
Michaelo, snad zčásti chápu Vaši těžkou každodenní dřinu a bolest. Život mne postavil do obdobné situace. Jsem jediným dítětem, táta umřel a máma o sobě již neví. V tom je můj úděl mnohem lehčí. Mámina zloba se vytratila i s jejím myšlením, už rozvíjející demence se projevila na mnohem vstřícnějším chování k mojí ženě.
Teď je rozum úplně pryč a snad ztratila i svůj celoživotní strach, který jí vedl k neustálé obraně - útokům na lidi kolem ní. Zůstala změněná tvář, občasná nepochopitelná věta a málokdy pohled do očí. Dluhy nesplatitelné a touha nenaplnitelná. Přeji Vám sílu a pomoc lidí a věříte-li v lásku v jakékoliv podobě, tedy i Boha. Moje maminka je většinu roku v léčebně. Stydím se za to a jsem za to rád. Myslím na Vás.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Pavla
  (kontaktovat autora příběhu)
27. července 2021
Roberte vůbec si nevyčítejte že nemáte maminku doma. Někdy není jiná cesta, okolnosti a síly to neumožňují i když by člověk moc chtěl. Už jen to, že Vám není jedno kde maminka je znamená, že máte srdce na správném místě. Držte se!
Pavla
  (kontaktovat autora příběhu)
19. července 2021
Máte můj obdiv, že se o maminku staráte. Vydržte. Chápu vaše pocity. Měla jsem babičku (rozdíl byl v tom, že ona byla zlatá), ale i tak jsem já i moje maminka (její dcera) měly někdy touhu ukončit utrpení. Její i naše. Je to velmi náročné. Hodně síly!!!!