Hanny
  (kontaktovat autora příběhu)
15. dubna 2022
Truchlení

Temer jeden rok samoty

10.5. to bude jeden rok kdy jsem plna zoufalstvi s bolesti kontaktovala tyto stranky blizi se 10.5. jeden zoufaly rok plny bolesti ,smutku kazdodennich slz a otazek proc prave ON musel odejit,za temer jeden rok jsem nenasla jedinou tadu,napovedu jak jeho odchod pochopit,chybi mi tolik ze jsem den ode dne zoufalejsi,nenachazim motivaci a smysl dalsiho zivota,nesnasim se hledat utechu,jsem obklopena blizkymi lidmi kteri se snazi a ja jen tise trpim nechci jim zpusobovat starosti tim ze jejich snaha a venovana pozornost vyzniva naprazdno,nevim jak maji ostatni ale ja bez sveho milovaneho manzela neumim zit,postradam smysl vseho,muj zivot se sklada jen z toho co musim,nasleduje proste nic,vsechny,svatky,narozeniny,a podobne jsou pro beznym smutnym dnem....tolik mi chybi....

97 lidé vyjádřili účast.
Majka
  (kontaktovat autora příběhu)
15. dubna 2022
Milá Hanny, samota je hrozná. Prožívám tuto bolest již 5 měsíců a mám pocit ,že je to stále horší.Také si dávám podobné otázky ,proč ta nemoc musela přijít ,nebo jak říkal manžel,proč nepřišla o nějakých 5 -10 let později. Že už by byl starý a spíš by se s tím smířil.Mám děti ,vnoučata a báječné kamarádky ,kterým se mohu svěřit,pobrečet si a které se mě snaží alespoň trochu pochopit a podpořit.Ale jak je potom člověk doma sám,vše na mě padá ,moc přemýšlím a hodně si tím ubližuji a vlastně nemohu na tom všem vůbec nic změnit.Přesto se s tím nemohu zatím ani trochu srovnat, moc to bolí ,moc se mi stýská a moc,moc mi chybí.Nemám žádnou motivaci se něčím zaobývat,nic mě nebaví,prostě život na nic. Majka

In reply to by Anonym (neověřeno)

Hanny
  (kontaktovat autora příběhu)
16. dubna 2022
Dekuju pani Majko za vasi podporu,ja bohuzel odpocitam spolecne dny,zbyvali nam posledni tri tydny spolecne stravenych dnu,muj manzel neodesel.na nemoc ,na blbou nahodu v praci,neprikladal tomu zadny vyznam i kdyz poslednich par dnu urcite tusil ze je neco spatne,ze je neco jinak,nikdy nechodil k doktorum,veril si a vsechny zdravotni problemy zvladal vlastnim pricinenim,byl v plne sile a strasne chuti do zivota mel tolik planu,tolik toho chtel stihnout,vzdycky jsem byla zdravotne ten slabsi ja jeste posledni den mi rikal mas me ja se o tebe postaram,a pak najednou...najednou byl konec,trvalo to jen par minut,dodnes to vidim,dodnes mi zni jak jsem ho prosila aby,to nevzdaval a zustal se mnou,citim vycitky ze jsem ho nepresvedcila jit k doktorovi....vedela jsem roky predtim ze nesmi odejit driv nez ja vedela jsem ze to nezvladnu....a bala jsem kdy pomyslet na to.kolik je nam let....byl silny s poskozenim aorty,kdy si.myslel ze ma nastiple zebro zil tak dlouho dokud jeho srdicko a organizmus zvladali,10.5.se udelal krasny horky letni slunickovy den,nezvladl to....tolik to boli....