Iva
1. dubna 2021
Truchlení

SMRT RODIČŮ NA COVID

Když čtu zdejší příspěvky v diskuzi plné strašného trápení, skoro si říkám, že já nemám právo být smutná. Ale i přes to. Na konci února mi zemřeli oba rodiče na covid. V pondělí taťka (75), ve čtvrtek mamka (72). Do nemocnice je vezli začátkem února, nejdřív taťku, dva dny na to mamku, v podstatě ještě s „lehkými příznaky“. V tu dobu se již nemocnice plnili, ale ještě se o tom v médiích tak nemluvilo. Pár dní byli na normálním covid oddělení, pak se to z hodiny na hodinu zhoršilo a šli rovnou na ARO. Poslední zprávu od nich mám že je jim už lépe, pak se přestali ozývat. Volali mi jejich ošetřující lékaři že se stav prudce zhoršil a že pravděpodobně zemřou. Pak následovali tři týdny v umělém spánku a na ventilátoru. Vím že se do nemocnice dostali včas, vím že doktoři dělali co mohli, vím že o ně do poslední chvíle bylo postaráno, dovolili mi je na aru navštívit abych se mohla rozloučit, pohřeb měli společný a jestli se dá o pohřbu říct , že může být „hezký“, tak byl hezký. Žila jsem s nimi sama, vlastní rodinu nemám. Teď mě doma čeká jen prázdný barák a ticho. Pořád mám pocit jako by se mi to jen zdálo, že rodiče jsou jen někde na chalupě a že se vrátí. Strašně moc se mi po nich stýská a hrozně to bolí. Pořád jenom brečím a zhoršuje se to, každý den brečím víc a víc. Důvod proč to píšu do téhle diskuze je ten, že na covid zemřelo k dnešnímu dni 26 586. To je jako by vymřelo celé město Vsetín, Strakonice, Břeclav nebo Havlíčkův Brod. Je minimálně 26 586 pozůstalých a nešťastných lidí, kteří ztratili někoho blízkého, někoho, koho měli rádi. Možná jestli si někdo z nich tento příspěvek přečte, bude vědět že v tom není sám a třeba mu to v téhle těžké době aspoň trochu pomůže.

101 člověk vyjádřil účast.
avly
  (kontaktovat autora příběhu)
19. května 2021
Na YouTube je meditace propojení 30 minut. Můžete se spojit s kýmkoli. Chce to trénink. Je skvěle si některé věci vyrikat a pomůže to trochu se s tím srovnat. Držte se, opatrujte se, mě umřela teta, kamarádi a strýc.
Jana Horáková
  (kontaktovat autora příběhu)
18. dubna 2021
Pěkný večer, jak čtu tento příspěvek úplně se dovedu vcítit. Mě potkal podobný osud s mojí milovanou maminkou. Covid chytla nevím kde, nikam nechodila, dokud nebude naočkovaná. 16.3. jsem maminku nechala odvést do nemocnice, zjistili ji covid. Po 3dnech na interně byla přesunuta na ONP a následně uvedena do umělého spánku. Po 4 dnech zemřela. Do teď tomu nevěřím a nejhorší je to, že ani manžel s dcerou mě nepodržel, ale můj 6 letý syn ten ano. Maminka byla moje největší kamarádka. Stále pláču a nejlepší se to. Proto chápu, že to tak je. Pokud se mi někdo s podobným osudem ozve, budu moc ráda.

In reply to by Anonym (neověřeno)

katka
19. dubna 2021
Vazena pani Jano, je mi moc lito, ze i Vy jste prisla o maminku. Pro dcerku to muze byt jen snaha o vytesneni situace, nezlobte se na ni. je to smutne a narocne obdobi. k

In reply to by Anonym (neověřeno)

Jana Horáková
  (kontaktovat autora příběhu)
23. dubna 2021
Dobrý den paní Katko, děkuji moc za Vaše slova. Dceři je 13 a je v blbém věku, chápu to. Jen je mi hrozně smutno a líto, že tolik hodných lidi takhle rychle a bez rozloučení odešlo. Mějte se hezky. Jana

In reply to by Anonym (neověřeno)

Alena Dušková
  (kontaktovat autora příběhu)
20. dubna 2021
Dobrý den Janičko, 26.3. 2021 mi také odešla maminka. Bojovala skoro tři týdny na ARU, 14 dní byla na plicní ventilaci a v umělém spánku. Když ji měli probouzet, tak se nedařilo asi 4 dny to zkoušeli a pak mi oznámili, že má poškozený mozek a že nemá cenu abychom ji trápili a hlavně potřebují nová místa v nemocnici. Byla to ta nejhorší zpráva, kterou mi kdo řekl. Postupně jí ubírali léky, až zemřela, prý bez bolesti ve spánku. Také pořád pláču a to máme pohřeb za sebou. Také mi pomáhá moje mladší dcera 9 let, manžel také nic ani starší dcera. pomáhají i hodně meditace, četba o smrti. Dneska už vám píšu a konečně u toho nepláču. Uvidíte, že to chce jen čas. Pořád si říkám, že je určitě někde v nebi a má se tam moc dobře. Kolik bylo mamince? Mé bylo 72 a byla úplně zdravá.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Alena Dušková
  (kontaktovat autora příběhu)
20. dubna 2021
Dobrý den Janičko, 26.3. 2021 mi také odešla maminka. Bojovala skoro tři týdny na ARU, 14 dní byla na plicní ventilaci a v umělém spánku. Když ji měli probouzet, tak se nedařilo asi 4 dny to zkoušeli a pak mi oznámili, že má poškozený mozek a že nemá cenu abychom ji trápili a hlavně potřebují nová místa v nemocnici. Byla to ta nejhorší zpráva, kterou mi kdo řekl. Postupně jí ubírali léky, až zemřela, prý bez bolesti ve spánku. Také pořád pláču a to máme pohřeb za sebou. Také mi pomáhá moje mladší dcera 9 let, manžel také nic ani starší dcera. pomáhají i hodně meditace, četba o smrti. Dneska už vám píšu a konečně u toho nepláču. Uvidíte, že to chce jen čas. Pořád si říkám, že je určitě někde v nebi a má se tam moc dobře. Kolik bylo mamince? Mé bylo 72 a byla úplně zdravá.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Alena Dušková
  (kontaktovat autora příběhu)
20. dubna 2021
Dobrý den Janičko, 26.3. 2021 mi také odešla maminka. Bojovala skoro tři týdny na ARU, 14 dní byla na plicní ventilaci a v umělém spánku. Když ji měli probouzet, tak se nedařilo asi 4 dny to zkoušeli a pak mi oznámili, že má poškozený mozek a že nemá cenu abychom ji trápili a hlavně potřebují nová místa v nemocnici. Byla to ta nejhorší zpráva, kterou mi kdo řekl. Postupně jí ubírali léky, až zemřela, prý bez bolesti ve spánku. Také pořád pláču a to máme pohřeb za sebou. Také mi pomáhá moje mladší dcera 9 let, manžel také nic ani starší dcera. pomáhají i hodně meditace, četba o smrti. Dneska už vám píšu a konečně u toho nepláču. Uvidíte, že to chce jen čas. Pořád si říkám, že je určitě někde v nebi a má se tam moc dobře. Kolik bylo mamince? Mé bylo 72 a byla úplně zdravá.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Jana Horáková
  (kontaktovat autora příběhu)
23. dubna 2021
Pěkný den Alenko, moc Vám děkuji za krásné psaní. Neznáme se, ale vzhledem k tomu, že nás potkal podobný osud, tak se dovedeme vcítit do pocitu toho druhého. Mamince bylo 70 let a měla hypertenzi, jinak pohodová a hlavně milující maminka. Meditace jsem začala praktikovat a začínám se cítit trošku lépe, opravdu to chce čas. Také mi doktoři říkali, že umřela v utlumení a necítila žádnou bolest. Nejhorší však bylo, když mi volal lékař, že maminčin zdravotní stav je nevratný a může to trvat hodiny, dny nebo týdny. Trvalo to bohužel 4 dny. Ale ten týden čekání byl opravdu zatím nejhorší v mém životě. Jsme opravdu ráda, za Vaši podporu. Mějte se moc hezky a pokud budete mít někdy chviličku, budu se těšit na Vaše řádky. Jana

In reply to by Anonym (neověřeno)

Alena
  (kontaktovat autora příběhu)
25. dubna 2021
Zdravím Janicko, dnes jsem opět proplakala dopoledne, a teď je mi zase lip. Asi je potřeba opravdu ten smutek vyventilovat. Přemýšlím, jestli jsem neměla víc tlačit na doktory, jenže ty se v těchto chvílích rozhodují stejně sami. To ze jsem si přála, at to s ni ještě zkoušejí, jim bylo jedno. Proste byla stará a šanci na normální život měla minimální. Říkali. Já jsem se o ni chtěla starat, až by byla opravdu stará. A pak by přirozené zemřela. A covid mi tyhle všechny moje plány zkazil. Jen doufám, ze opravdu je po smrti další život a Mamka si ho užívá. A já to zvladate vy?
Doufám, ze je vám lépe.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Jana Horáková
  (kontaktovat autora příběhu)
25. dubna 2021
Pěkný večer Alenko, to je asi nejlepší způsob se prostě vyplakat, jak říká můj 6letý syn, na plný pecky. On vždycky pláče, když pláču já. Máte velkou pravdu, oni možná na ty staré lidi možná trošku kašlou, ale neuvědomují si, že každý jednou zestárne a bude potřebovat pomoc. Já se opravdu o maminku starala, nakupovala jsem ji, vozila po doktorech, jen aby se nenakazila. Byla to moje největší kamarádka, které jsem mohla říct všechno. Určitě to znáte. Včera jsme vyklízeli její byt, takže to bylo náročné. Pořád si říkám, že bych se o ni starala ještě mnohem lépe, jenže osud rozhodl jinak. Jsme moc a moc vděčná za Vaše hezké řádky. Myslím na Vás a těším se na další řádky. Pokud to někdo nezažije, nepochopí. Držte se a mějte moc a moc prima, pokud to půjde. Jana

In reply to by Anonym (neověřeno)

Alena
  (kontaktovat autora příběhu)
26. dubna 2021
Dobrý večer, to jsem rada, ze píšete. Taky mě čeká vyklizení bytu, vůbec se mi tam nechce. Jsou tam jeji vůně, když jsem tam byla naposled a brala ji šaty na poslední cestu, strašně jsem se rozplakala. Cítila jsem ji všude. Jste moc hodna, ze jste se tak o mamku starala, její poslední chvíle byly určitě klidne, věděla, ze ji mate rada a to je to nejlepší, co si Mamka odnesla s sebou do dalšího života. Taky ti tak vnímám u sebe. Pořad u mě ale převládají ty myšlenky, co kdyby.... Je to ale tak v pořádku. Ještě nějakou dobu budeme takhle přemýšlet a pak najednou budeme klidnější, budeme si s mamkama povídat, dame si někam fotku a budou zase s námi. Uvidíte.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Jana Horáková
  (kontaktovat autora příběhu)
10. května 2021
Pěkný večer Alenko, jak se Vám daří? Dlouho jsem nepsala. Já pořád myslím na maminku, někdy pláču, někdy zase né. Ale je to lepší. Už si i dovedu ohlížet fotky, ale slzičky pořád mám v očích. Pokud tady ještě příjdete napište, jak vy to máte se svojí maminkou. Moc se opatrujte. Těším se na odpověď. Jana

In reply to by Anonym (neověřeno)

Jana Horáková
  (kontaktovat autora příběhu)
25. dubna 2021
Alenko ještě jednou Vám musím napsat. I já si pořád vyčítám, že jsem více netlačila na doktory, ale nedá se jít do nemocnice. Nemůžete za maminkou na návštěvu a vše se řeší telefonicky. Ani jsem nevěděla, který doktor mi volá. My jsme byli celá rodina v karanténě, protože v nemocnici zjistili mamince Covid. Nakonec jsme to nechytil. Hlavně mě taky tíží , že jsem ji nemohla říct jak moc ji mám ráda a ona určitě tušila, že je to s ní hodně špatné a je tam sama. Krásné sny a věřte myslím na Vás a jsem s Vámi. Jana
Alena Dušková
  (kontaktovat autora příběhu)
4. dubna 2021
Dobrý den, mám podobný příběh. Moje maminka byla úplně zdravá, týden měla klasické příznaky covid a pak se její stav zhoršil, špatně se jí dýchalo. Odvezli jí do nemocnice, kde dostala kyslík, pak plicní ventilace a pak umělý spánek, ze kterého se nakonec neprobudila. Nejhorší bylo, že jsem neměla možnost se jít rozloučit, pořád myslím na to, jak se musela cítit, být tam takhle sama. Teď mi hodně pomáhá, když čtu o smrti, jak truchlit, jak to celé zvládnout.
Je mi moc líto vašich rodičů, je to nepředstavitelné. Myslím na vás, a věřím, že za nějaký čas bude určitě dobře.
Alena

In reply to by Anonym (neověřeno)

Iva
4. dubna 2021
Alenko, jestli vám to pomůže, tak když mě pustili za našima na aro tak se mě ptali, jestli se na to cítím, že ne každý to zvládne…musím říct, že člověk v umělém spánku vypadá jako že opravdu jen spí a paradoxně vypadá i spokojeně. Sestry se tam o pacienty opravdu starají, nemusíte mít strach že tam vaše maminka byla sama. Děkuji vám za podporu, také na vás moc myslím! Držte se, nejste v tom sama!

In reply to by Anonym (neověřeno)

Alena Dušková
  (kontaktovat autora příběhu)
8. dubna 2021
Děkuji Ivo, vím že dělali vše pro její záchranu. Spíš mám nepříjemný pocit, že ona určitě věděla že umře a já jsem jí nemohla pohladit a říct jí, že to bude dobrý a že jsem u ní.
Alča
katka
1. dubna 2021
dobry den, v lednu mi zemreli take oba rodice na covid. nakazila jsem je ja.,byla jsem zcela bez priznaku. denne po mamince a tatinkovi placu, jako by se mi ztratili. odvedla jsem je do sanitky a uz jsem je nevidela. do nemocnice me nepustili. moje deti 13 a 17 let po dedovi a babicce placou. chybi nam cim dal vic., proste se to nemelo stat.davejte na sebe pani ivo pozor.katka

In reply to by Anonym (neověřeno)

Alena Dušková
  (kontaktovat autora příběhu)
4. dubna 2021
Dobrý den, ani nevíte jak moc vám rozumím. Chtěla bych vám nějak pomoc. Mě v těchto těžkých chvílí pomáhají články a rozhovory ohledně smrti. Např. www.cestadomu.cz, www.nakoncidechu.cz.
Snažím se myslet na hezké chvíle, které jsem s maminkou prožila, hlavně na ty veselé. Taky jsou chvíle, kdy jsem naštvaná na covid, že mi vzal maminku. Ale to vše k tomu patří. Pak zase celý den pláču. Je to jak na houpačce.
Myslím na vás a držte se.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Iva
4. dubna 2021
Káťo, stejný příběh jako u nás, také jsem je nakazila já a také jsem byla bez příznaků. To, jak je vedu do sanitky, mám pořád před očima. Já v tu chvíli byla strašně ráda že do tý nemocnice jedou, protože jsem si říkala že budou pod kontrolou. Ani v tom nejhorším snu mě nenapadlo, že domu se už nevrátí. Teď , když vidím sanitku a v ní „covid řidiče“ tak se rozbrečím. Ale asi víte o čem mluvím. Je mi líto že u vás to dopadlo stejně špatně jako u nás, vím jak se cítíte…Přeji celé vaší rodině hodně sil! A věřím, že vaši rodiče teď budou vás a vaše děti opatrovat a dohlížet na vás tam ze shora….!

In reply to by Anonym (neověřeno)

katka
6. dubna 2021
Mila Ivo a Alenko, moc Vam obema dekuji za ucast. Zapalila sem ted mamince s tatinkovi svicku a myslim i na Vase blizke. Prijmete i Vy ode me ucast s Vasi bolesti, myslim na Vas. uz aby bylo teplo a slunicko a vsechny nas zahralo a potesilo.katka

In reply to by Anonym (neověřeno)

Alena Dušková
  (kontaktovat autora příběhu)
8. dubna 2021
Děkuji Katko, taky zapaluji svíčky, zítra máme poslední rozloučení.
Mějte se pokud možno dobře, a věřte že bude za nějakou dobu líp.
Alča

In reply to by Anonym (neověřeno)

Katka
8. dubna 2021
Preji Vam, abyste zitrek dobre zvladla. je to hodne narocne.k