Smrt mých dědu

Dobrý den,
je to tak strašně těžké... ztráta dvou blízkých lidí v jednom roce. Stav, který popisujete, se mi zdá takřka k nepřežití. Moc se bojím, že žádná zázračná metoda neexistuje. U mě (nejen v případě vyrovnávání se se smrtí) fungovala metoda rozdělování dnů na 4 části: dopoledne, odpoledne, večer a noc. Měla jsem k tomu notýsek a zapisovala jsem si dobré i špatné věci a pocity během těchto časových úseků. Pak jsem byla alespoň trochu schopna rozlišit, které aktivity dovedou to zoufalství alespoň trochu rozehnat, a čemu se raději vyhnout. Také jsem se každé ráno snažila vymyslet alespoň jednu věc, na kterou se můžu ten den těšit (film, kreslení, plavání, horká koupel, procházka v lese, apod.). Nebo jsem si dala předsevzetí, že se každý den nasnídám, i když fakt nemám chuť ani hlad a ani se mi nechce vstát z postele. Jsou to drobnosti, nemusí mít žádný efekt, ale úplná rezignace na cokoliv je ta nejhorší cesta. Přeji mnoho sil.
Lucie

je mi to moc lito.. drzte se.k