Jana
  (kontaktovat autora příběhu)
11. srpna 2019
Truchlení

První výročí smrti manžela

Již jsem zde psala pár měsíců po smrti mého manžela. Zemřel tragicky týden po narození našeho druhého dítěte. Ani se mi nechce věřit, že to zítra bude rok... Všechno se vrací, ten strašný den kdy jsem držela v náručí naše miminko, starší dcerka si hrála na zahradě a přijela policie... pořád tomu nemůžu uvěřit. V tom našem největším štěstí stačí jedna jediná věta aby změnila celý náš život " vás manžel měl nehodu a bohužel zemřel" Snažím se byt silná, snažím se jít dál kvůli dětem.... Ale je to tak strašně těžké... Proč nemůže vidět vyrůstat naše děti, proč nemůže vidět jak úžasný je nás roční Lukášek, na kterého se tak těšil, jak statečná je nase dcerka, tatínkova holčička.... Proc mě nemůže obejmout, jako vždy, když jsem byla smutná a říct, že všechno bude v pořádku... Bože jak strašně moc ho chci obejmout...

220 lidé vyjádřili účast.
Veronika
  (kontaktovat autora příběhu)
9. listopadu 2019
Milá Jano, tak moc Vám rozumím a chápu. Ta bolest je příšerná a Vaše tragédie veliká vzhledem k dětičkám i okolnostem smrti Vašeho manžela. Mně umřel manžel před dvěma měsíci, nemáme malé děti, taky se s tím ale neumím poprat. Rady tu není, jen se vypište, mluvte o tom pořád, mluvte i s ním a plačte. Znám ten pocit, když člověk nic nemůže dělat, psychika ubírá i fyzické síly. Přeju Vám, abyste to zvládala dál, smekám před Vámi, zatím to "nějak" zvádate i když je to velmi těžké. Přeji Vám hodně sil.
Pavla
  (kontaktovat autora příběhu)
11. srpna 2019
Soucítím s Vámi, mně zemřel manžel (vlastní rukou) před pěti měsíci. Mám neustále před očima ten moment, kdy jsem ho našla. Máme tři malé děti, nejstarší v září nastupuje do školy, nejmenší má rok. A já - už nemůžu. Cítím se být absolutně na dně a nejde se odrazit.Ta bolest je neskutečná, až fyzická... Každé ráno vstanu jen díky dětem a snažím se fungovat, i když polovinu dne prožiju v slzách...Nějak ztrácím naději, že to bude časem lepší.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Pavla
12. srpna 2019
Paní Pavlo, jste mojí jmenovkyní a věřte, že se časem bude lépe. Mě zemřel manžel před 1,5rokem.
Někdy mám pocit, že už zvládám a jindy jsem neschopná fungovat. Utíkám do práce,
protože ta mi alespoň trochu uleví. Vy máte starosti s dětmi a to Vás zaměstnává, ale i ubíjí, když jste na ně sama. Věřte, že to zvládnete-pro ně a jste mladá, takže nevíte, co mate před sebou, ale věřte, že už jenom pěkné věci. Mluvte, pište, když máte pocit, že Vás okolí nechápe, křičte. Já jsem seděla u manžela na hřbitově a nadávala jsem, že mě tu nechal- měla jsem problém s dětmi, přišla jsem domů a problém se vyřešil- věřím, že mi pomohl. Zkuste si o pomoc říct někomu tam nahoře, třeba to pomůže a třeba se uleví.