Honza
26. ledna 2020
Truchlení

Pocit viny

Dobrý den, na začátku prosince jsme měli s přítelkyní autonehodu. Já řídil, moje přítelkyně byla spolujezdec. Když jsme jeli po normálním přehledném úseku, tak auto co jelo v protisměru začalo předjíždět a vjelo nám přímo do cesty. Moje přítelkyně zemřela, já byl zraněný. Mám silný pocit viny, že jsem třeba neztrhnul auto ze silnice nebo že jsem vůbec nestačil dobře zareagovat. Bylo to velmi rychlé a vlastně si na to ani moc nepamatuju. Cestou jsme tankovali a při placení jsem jsem si psal a kamarádem, zbytečně jsem se kvůli tomu přibližně půl minuty zdržel. Kdybych to neudělal tak by se to vůbec nestalo a moje přítelkyně by tu teď byla se mnou. Moc na to myslím a nemůžu přestat s myšlenkami že je to moje vina. Zemřel mi člověk, který pro mě byl všechno. Moji blízcí mi říkají, že se na kdyby nehraje, ale kdo nezažil asi nepochopí... Je to prostě fakt. Stačilo třeba zpomalit, nebo naopak trošku přidat na plynu, neodepisovat kamarádovi nebo nevyjet vůbec a nestalo by se to. Nedokážu si ty výčitky vůči sobě odpustit. Hodně jsem se uzavřel do sebe a uvědomil jsem si že jsem od sebe odehnal ve vzteku spoustu lidí co mě mají rádi a co my chtěli pomoci. Mám problémy se spaním a připadá mi že na přítelkyni pořád čekám. Jednou jsem usnul a probudil se uprostřed noci, trochu jsem zazmatkoval že je postel prázdná. Asi za dvě vteřiny mi to všechno došlo. Nesnesu pomyšlení že bych třeba šel někam do společnosti, jsem vždy hrozně rád že už jsem doma. Uvědomil jsem si, že nejdůležitější na světě jsou nase blízké osoby na kterých nám záleží. Bral jsem to asi jako samozřejmost a nevážil si toho. Spousta lidí mi už stihlo naznacit že si určitě někoho najdu. Jenže já si tím nejsem tolik jistý. Svou přítelkyni jsem miloval a nikdy jsem si s žádnou jinou nerozuměl tak jako s ní. To ticho hodně bolí, vzpomínky ještě více. Mám pocit že jsem sám a že jsem selhal. Mám strašnou chuť se na všechny vykašlat. nestojím o prázdné řeči těch co to nezažili.

111 lidé vyjádřili účast.
Veronika
  (kontaktovat autora příběhu)
29. ledna 2020
Ahoj Honzo, je mi líto, co tě potkalo. Jestli ti můžu říct svůj názor, tak si myslím, že obracíš vinu na sebe pouze z té bezmocnosti a bolesti, která je ze situace zřejmá. Nemůžeš za to. Život to nějak naplánoval a nebylo ve tvé moci to změnit. Máš vztek, protože ti ten život vzal, pro co jsi existoval a teď bude trvat, než zase něco začne dávat smysl. Já ten vztek znám, pocit bezmoci, křivdy a neustálé otázky proč. Zemřel mi přítel, když mi bylo 26 (jemu 34), taky vůbec nechápu, proč nás to potkalo a dodnes mám vztek na něco tam nahoře, s čím se nedá bojovat. Něco, co takhle rozhodlo. Taky jsem chvílemi váhala, zda jsem něco neudělala špatně, pak jsem zase měla vztek na okolí, protože jsem nedokázala tu bolest v sobě zpracovávat a potřebovala jsem ji někam ze sebe namířit. Je hrozně těžké vstřebat všechno "to nové", o co jsi vůbec nestál. Budeš mít spoustu práce, ale moc ti přeji, abys to zvládnul, protože jiná možnost není. Žít se musí. Bohužel i s tou zátěží, kterou si teď už pořád poneseme s sebou. Nedá se vrátit ani nezmizí. Jen se s ní člověk naučí žít. Věř mi. Nikdy na svého přítele nezapomenu, navždy ho budu mít ve svém srdci, ale po letech se mi už podařilo dát šanci i někomu, kdo mě měl rád a zasloužil si mou pozornost, takže vím, že to zase jde, ikdyž se ze začátku zdálo, že je to nemožné.
Henrieta
28. ledna 2020
Milý Honzo, prajem úprimnú sústrasť. Chcem vám napísať aby ste si nič nevyčítali, nikam to nevedie, nemohli ste vedieť čo bude dopredu, život je nevyspytateľný. Je jasné, že nemáte na nič chuť, ani na žiadny vzťah, to ukáže až čas, či si niekoho časom nájdete. Pokiaľ vám môžem poradiť skúste tráviť čas s blízkymi ľuďmi, ktorí vás majú radi, je to dôležité neostávať sám, lebo človek potrebuje podporu a pomoc. Čo sa týka spánku, chápem, že ťažko usínate, možno by vám trochu pomohli lieky na spanie na istý čas, lebo je to ťažké. Ja som tiež brala lieky na spanie keď mi zomrela mama, aby som ráno vládala vstať do práce. Je to ťažké obdobie, hovorí sa, že čas otupí bolesť, ale trvá to dlho. Možno si časom niekoho ešte nájdete, vaša priateľka by nechcela aby ste sa utrápili. Držte sa, prajem vám veľa síl, s odstupom času to bude aj lepšie, nebojte sa. Myslím na vás. Henrieta