Nikola
  (kontaktovat autora příběhu)
1. srpna 2022
Truchlení

Martin mi odešel

Dobrý den,
připojuji se k Vám ostatním se svým příběhem, svojí velikou bolestí. Dne 17.7.2022 mi odešel do nebe můj nejlepší kamarád, přítel, partner, spřízněná duše. V srpnu 2021 mu byl diagnostikován spinocelulární karcinom jícnu při gastroskopickém vyšetření. Okamžitě slyšel, že má rakovinu. Nastal maraton vyšetření, chemoterapií, ozařování i biologická léčba. V červnu nám pan doktor sdělil, že už není léčba, šance, že už půjde domů umřít. A bude umírat tak, že se bude dusit. Nedokážu popsat, jak jsem vše zvládla po boku své lásky, asi hlavně kvůli němu a jeho obrovské vůli žít. Nikdy nezapomenu na slova: "Zlatíčko, jedu domů umřít, už se nedá nic dělat." Měj jen slzy v očích, ale na nic si nestěžoval. Věděl, že budu s ním do poslední chvíle a tak se i stalo. Umíral mi v náručí, v klidu s našimi písničkami a mým hlasem v povzdálí. On už se nyní netrápí, nic ho nebolí a za to jsem vděčná. Jen, já jsem na začátku cesty, která bolí a nevím, kam vede. Denně s ním mluvím, čekám, až přijede z práce, dáme si spolu jídlo, zatancujeme si, pohladí mě, ucítím jeho vůni, obejme mě a spolu usneme. Nic z toho nepřichází. Při představě, že už nikdy ho neuvidím, neucítím, mi puká srdce. Žila jsem šťastná, a to díky lásce, kterou jsem cítila, a kterou jsem dostávala zpět. Jako by zažehla vše ve mně a já žila. Nyní nemám motor, sílu a ani chuť žít. Stalo se ze mě jen tělo, které funguje. Ráno vstanu, zase uvědomění, že ti moje láska není a musím něco dělat, abych nebyla jen v posteli a neplakala celé dny. Tolik úsilí musím vynaložit, abych vstala a jako robot fungovala. V nedohlednu jsou dny bez té neskutečné bolesti. V nedohlednu je normální život. Chci být jen s ním a dívat se na jeho fotky a videa. Neumím jít bez něj dál. Tolik se snažím, ale nejde to. Cítím neskutečnou samotu, bolest, prázdno a zase jen bolest. Prosím, omluvte mě, že se tu takto vypovídávám. Nevím už, co mám dělat, a kde najít cestu jak dál. Všem, kteří jsou na těchto stránkách přeji hodně sil a méně bolesti a děkuji za Vás.

90 lidé vyjádřili účast.
dominik
6. srpna 2022
Nechci vam jeste vic pritizit.S tim se uz neda delat nic,to je to nejhorsi...Ja to zazivam uz rok a tri mesice.Neni mi vubec lepe.Toho cloveka,ktereho jsem ztratil jsem znal 43 let.Taky si nedovedu predstavit,ze ho uz nikdy neuvidim.Nikdo se me neptal jestli to chci,unesu jeho smrt.Na vasi bolest rada neni,jako pro vsechny co nekoho ztratili.To je na tom to nejhorsi.,nejde nic vratit.Ikdyz bych tak chtel.U nas doma je znat,ze tady nekdo dost chybi.Chtel bych aby muj zivot byl jako pred tim.Pral bych to i vam.V teto situaci jsme bezmocni.To me nici kazdy den.
Majka
  (kontaktovat autora příběhu)
2. srpna 2022
Dobrý den Nikolo.Chtěla bych Vám vyjádřit upřímnou soustrast. Já toto prožívám již skoro 9měsíců .Také jsem ráda za tyto stránky ,jak jsou si tyto příběhy podobné.Když přijde tato nemoc ,je to většinou průšvih.Manžel hodně bojoval,ale nebyla šance z toho vyjít jako vítěz.Stále hledám jak dál,moc mě to sebralo,nemohu najít smysl života bez něj.Teď se blíží jeho sedmdesátiny a já jsem z toho vyřízená.Nevím jak to vše zvládnu.Těžko se mi bez něj žije,dala bych vše za to kdyby byl zdravý a mohl tu se mnou být,ale vím že je to nemožné.
Jsem ráda že už se netrápí a má klid,ale moc to bolí,tak moc bych si přála ho obejmout,pohladit.......Chci Vám popřát hodně moc sil to vše zvládnout. Majka
Jana
  (kontaktovat autora příběhu)
2. srpna 2022
Milá Nikolko. Je mi to moc líto - upřímnou soustrast. Vše o čem píšete prožívám už 8 měsíců. Manžel mi zemřel 3.12.2021. Vím jak je to těžké. Byli jsme spolu 30 let. Taky tady hledám nějakou radu - cestu - jak to zvládnout.... nějaký nový smysl života... zatím se mi to nepodařilo. Jsou dny kdy to celkem zvládám, ale pak jsou dny , kdy bych nejraději nevylezla ani z postele. Tak jako Vy.. Chtěla bych zpět svůj " normální život s mým Markem"..... Vím, že už to není možné. Myslím na Vás . Sdílím Vaše pocity, bolest v srdci.. Přeji Vám taky hodně sil... i Všem ostatním co chodí na tyhle stránky..